Anna Dušková a Martin Bidař si ve čtvrtečním večeru v Ostravě poprvé užívali ovací vestoje zaplněné haly.
V sedmnácti letech.
Bidař šel z ledu v hlubokém předklonu, na pokraji sil, popadal dech. „Už jsem při úkloně ani nemohl zvednout ruce,“ vydechl.
„Nedivte se, po čtyřech a půl minutách jízdy,“ hájila ho partnerka. V juniorských závodech ji měli dle pravidel o půl minuty kratší.
Ovšem v Ostravě je nadnášela euforie. „To rozhodně. Kdyby nás ti lidé tak nepovzbuzovali, tak by ta druhá zvedačka snad ani nebyla,“ přitakal Bidař.
Právě při této zvedačce se před třemi týdny odehrál karambol, který mohl jejich ostravské úsilí zničit dříve, než vůbec začalo.
Teprve nyní se o něm rozhovořili.
„Na tréninku jsme tehdy ze zvedačky oba spadli. Ale já na tom byla hůř,“ líčila Dušková. „Dopadla jsem na hlavu a udělala se mi na ní obrovská boule, půlka čela se mi zakulatila. Vypadala jsem jako Frankenstein.“
Volali k ní rychlou lékařskou pomoc, která naštěstí vyloučila otřes mozku a vážnější komplikace.
Dostala strach? Ne, ani nezapochybovala, zda se má kritické zvedačky začít bát nebo dokonce vzdát. „Brala jsem automaticky, že ji musíme dělat dál.“
Aby toho nebylo málo, dva týdny před šampionátem onemocněli. A trenérka Eva Horklová chytla bacily od nich.
Jako by se na ně přísný krasobruslařský profesor snažil navalit jednu komplikaci za druhou, aby co nejdůkladněji prověřil, že jsou čeští juniorští mistři světa způsobilí postoupit mezi elitní dospělé borce.
Nikdy předtím nezažili natolik bouřlivou atmosféru. Desítky českých vlajek i dunící buben fanoušků je vítaly na ledu. „To budou emoce,“ říkal hlasatel v Ostravar Aréně.
Během rozjíždění je snad až příliš vnímali. Dušková spadla při zkoušce odhozeného skoku, ani sólové nebyly zcela přesvědčivé. Nervy se rozbušily. Trenérka uklidňovala sebe i okolí: „Když rozjížďka není stoprocentní, tak se vždycky víc soustředí, než když jim to jde od začátku samo.“
Atmosféra je pohltila natolik, že nastoupili k jízdě o 33 vteřin později oproti harmonogramu, za což je podle pravidel srážka jednoho bodu.
„Naše chyba. Nějak jsme zapomněli na čas,“ říkal Bidař.
„Asi to bylo tím, že jsme šli na led první po rozjížďce. Dřív byla minuta do nástupu, teď to zkrátili i těm prvním,“ vysvětlovala Dušková. Trenérka sice prstem ukazovala k časomíře, ale v tom rachotu její gesto neregistrovali.
Vzápětí však byly veškeré předchozí trable zapomenuty. Zazněla hudba Raula di Blasia, tribuny se přidaly skandovaným potleskem a oni se rozjeli k jízdě, o které později trenérka prohlásila, že byla jejich doposud životní.
Sólovým trojitým toeloopem vše začalo. Potom trojitý twist, trojkombinace, trojitý odhazovaný lutz i salchow, zvedačky, spirála, piruety. Hala se zas a znovu radovala. Nic nepokazili. Jen druhému skoku v trojkombinaci synchronně ubrali otáčku.
Utopili se ve šťastném objetí.
„Ta jízda byla neuvěřitelná. Tak mladí, ale tady přišli, vyjeli a zvítězili,“ nadšeně říkala i televizní spolukomentátorka, mezinárodní rozhodčí Kateřina Kamberská. „Včera si v krátkém programu zasloužili absolutorium. Dnes už vyšší superlativ ani nemám.“
Rozhodčí je ocenili největším bodovým ziskem kariéry jak ve volné jízdě, tak absolutně (189,09 bodu). Nejen že uhájili sedmou pozici, dokonce atakovali i tu šestou italského dua Marcheiová - Hotárek a jen těsně jim unikla.
„Ani nemáme slov,“ přiznala Dušková. „Hlavně že jsme zajeli čistý program. To se nám v této sezoně předtím nepovedlo.“
„Já mám hlavně radost, že už je to všechno za námi,“ povídala Eva Horklová.
Tři roky ještě budou patřit do juniorské kategorie, ale už nyní obdivují experti jejich souhru na ledu. Rodí se třeba i následovně: Dušková s Bidařem dokončili v prosinci finále juniorské Grand Prix v Marseille, kde získali druhé místo, ráno sedli na letadlo a téhož dne už opět v Praze trénovali.
„Paní trenérka Horklová má na ně vysoké nároky a málo toleruje chyby,“ všímal si Tomáš Verner. „Trénují, trénují a trénují. Někdy je to až dril. Ale koukejte, támhle se smějí. Radost se z toho nevytrácí. Tím pádem je vše v pořádku.“
Přijímací zkoušky mezi dospělé právě složili.
Na státnice mají kupu času.
Juniorský světový titul naopak letos na Tchaj-wanu obhajovat nebudou. „Soustředí se na březnové mistrovství světa dospělých v Helsinkách a boj o postup na olympiádu. Juniorské mistrovství je daleko a ty akce jsou časově příliš blízko,“ rozhodla trenérka.
Co tedy bude dál? To je prosté. „Přitvrdíme v tréninku,“ oznámila Dušková. „Přibudou přece páry z Ameriky, Kanady i Číny. Musíme přitvrdit.“
To jejich nezdolné odhodlání je příslibem.
Velikým příslibem.
