Místo trenéra cvičí s partou kamarádů. Učarovala mu svoboda, kterou mu jeho sport dává. Na rozhovor přijde s čepicí otočenou kšiltem vzad, ale jako rebel nepůsobí. Každodenní píle z něj udělala trojnásobného mistra republiky a jediného Čecha, který dokázal vyhrát závod Světového poháru.
A umožnila mu plnit si cestovatelské sny. „Cestoval bych stejně, teď to jen spojuju s prací,“ řekl.
Jako správný sportovec pravidelně trénujete, hlídáte si životosprávu... Ale nejde to proti principům volnomyšlenkářské skateboardingové kultury?
Možná jo. Ale každý si to může dělat, jak chce. Posun nastal už v tom, že se o tom bavíme jako o sportu. To by před pár lety nikdo neřekl.
Co tím myslíte?
Teď si třeba lidé hlídají životosprávu, chtějí jezdit co nejdéle. To samé i já. Ano, dám si sladké, hranolky, ale nechci, aby mě ve třiceti bolelo celé tělo a nemohl jsem jezdit dál.
A abyste byl fit třeba i na olympiádu v Tokiu 2020? Je reálné, že se na ní skateboarding objeví.
Je to velká věc, která může změnit a rozdělit celý sport. I snowboarding to rozštěpilo na dva tábory. Hardcore jezdci to odmítli. Ale druhá skupina si na olympiádě zazávodit chce.
I vy ale o té možnosti mluvíte trochu rezervovaně...
Skateboarding je specifický sport. Provozuje se skoro na ulici. A posunout ho na olympiádu je obrovský krok. Já to beru spíš pozitivně. Může to sportu pomoct, mohlo by vyrůst daleko víc kvalitních skateparků. Ale dokážu si představit, že dost lidí ze scény to chtít nebude. Že to v jejich očích překročí limit freestylového sportu.
Snowboarding už na olympiádě je, skateboarding ne. V čem je mezi těmi sporty hlavní rozdíl?
Skateboarding je spíš o zkoušení triků, snowboarding daleko víc o požitku z jízdy. Může si ho užít i obyčejný člověk, který se naučí jezdit ze sjezdovky dolů. Ale skate je technicky náročný, padat na silnici není taková sranda jako padat do prašanu. Já mám ale radši teplo, takže skate z toho přirozeně vyplynul.
Přibližte, jak se jízdy hodnotí.
Záleží na systému závodu. Obvykle se v rámci jízdy za každý trik dává známka od jedničky do desítky, pak se to sečte. Hodnotí pět rozhodčích, nejlepší a nejhorší výsledek se škrtají. Z toho vyjde bodový zisk.
Jsou jízdy hodně adrenalinové?
Skateboarding je sice považovaný za extrémní sport, ale je to spíš o technické náročnosti. A každodenním pilování triků. Na závodech se jezdí nacvičené věci.
Baví vás na skateboardingu nejvíc právě svoboda toho sportu?
Nejlepší je, že ke skateboardu potřebujete jen to prkno. Nic dalšího, je to svobodné. Třeba v hokeji stojí výbava hrozně moc. Možná i proto začíná být skateboarding po světě čím dál populárnější.
Se sportem jste projel kus světa. Na čem všem jste jezdil?
Zajímavé to bylo třeba ve Vietnamu. Mají tam stovky komunistických památníků, jako jsou třeba tady na Letné. To jsou přesně místa, na která jsme chodili jezdit. Nabízí strašně možností a vypadá to super i na videích, která točíme.
Právě možnost vyřádit se při vymýšlení nových triků je na sportu také atraktivní, že?
Určitě. Dají se vymýšlet protipohyby, zvláštní kombinace triků. Pak se to sdílí přes sociální sítě. Točit videa na skatu není nic zvláštního. To se dělo snad ještě dřív než závody.
Vy točíte i seriál cestopisů Skate of Mind. Jak to vzniklo?
Byl to můj nápad, který ve spolupráci s Red Bull Media House mám možnost realizovat. Cestujeme do různých měst, tam se potkáme s místními skejťáky, poznáme tamní kulturu, ale zároveň u toho jezdíme. Sním o tom, že procestuju celý svět - a tady to spojuju s prací, když to natáčím. Spojil jsem si největší záliby.
