V roce 2004 vstoupila do Světového poháru, kde prožila dvacet veleúspěšných sezon, třináctkrát se na dlouhých tratích stala jeho celkovou vítězkou. Příští týden vjede Martina Sáblíková v japonském Obihiru už do 21. pohárové zimy. „Nikdy nepřestanu být vděčná, že jsem to mohla být právě já, kdo s rychlobruslením prošel tak dlouhou a úspěšnou cestu,“ říká.
Z rybníků na Vysočině pronikla až na světový vrchol. Zároveň se stala živou kronikou tohoto sportu.
Bylo to 20 let, jež proměnily rychlobruslení? Zásadně. Od přidávání chemických látek do ledu, aby byl ještě rychlejší, až po materiál kombinéz a výrobu bruslí. To vše se s rokem 2004 nedá vůbec porovnávat.
Vzpomínám na rozruch kolem údajně zázračných kombinéz Kanaďanek a Američanek v Soči 2014, vyráběných z polyuretanových vláken a čtyř dalších látek. Těmi mě tehdy dost vystresovaly. Naštěstí se potom ukázalo, že zázračně rychlé nejsou, když je Evropanky v těch svých předjížděly. Takže od nich zase ustoupily.
Nejvíc mě mrzí, že nemáme bez oválu co nabídnout všem těm dalším po mně. Mám strach o sport, který miluju. Nechci, aby jeho tradice v Česku skončila.
Dočtěte tento exkluzivní článek s předplatným iDNES Premium
