Jestli někdo zasvětil svůj život létání a všemu okolo, je to právě zanedlouho 39letý Šonka. Do vzduchu se totiž podíval už v patnácti letech, když „rozbil prasátko, vzal pětistovku a přihlásil se do kurzu na větroně.“
Následně vystudoval vojenskou akademii, stal se armádním stíhačem, létal se stíhačkou Gripen (je nadporučíkem v záloze); k tomu se úspěšně věnoval a stále věnuje letecké akrobacii, kde už dosáhl na titul mistra Evropy.
Vrcholem je však pro něj Air Race, kde rychlostí okolo 370 kilometrů v hodině létá slalom nad vodou i zemí. Už loni patřil k favoritům, ale nakonec skončil devátý, nespokojený a smutný.
A před letošní sezonou říkal: “Jedním z mých hlavních cílů je létat bez penalizací a chyb. Protože umím rychle létat, mám na to, abych vyhrával, nesmím ale kazit hloupými chybami. Loni jsem riskoval na úkor penalizací, ale nikdy to nevyšlo.“
Teď už se dočkal. V Abú Zabí vyhrál svůj první závod. „Baví mě cítit přetížení, jak letadlo manévruje na větší rychlosti,“ přiblížil největší lákadla Air Race v pořadu Rozstřel na iDNES.tv.
Asi nepřekvapí, že jeho partnerka je „z oboru“, konkrétně letuška. „První slova mého syna, kterému jsou přes dva roky, byla táta a éro,“ dodal s úsměvem.
O čem dalším Šonka v pořadu Rozstřel mluvil?
O tom, proč začal s leteckou akrobacií:
„Baví mě, jak se letadlo vrtí, motá a někam padá. Někdy má ale člověk náladu jen tak letět rovně a kochat se krajinou.“
O tom, co mu běhá hlavou během závodu:
„Nic. Je potřeba být soustředěný na trať a na letadlo.“
O největším přetížení:
„Nejvíce jsem zažil 14,3 G. To se cítíte, jako když na vás položí tatrovku naloženou uhlím a držíte ji na ramenou. Ale při letecké akrobacii zažíváme běžně přetížení 10 G, na Gripenu to bývalo menší, maximálně 9 G.“
O tom, co se s tělem dělají „géčka“ (tíhové zrychlení):
„Plusová jsou ve směru hlava-nohy, tlačí to člověka do sedačky. Krev je až desetkrát těžší, srdce nezvládá pumpovat její dostatečné množství. Mozek se odkrvuje, postupně ztrácím periferní vidění, pak barevné vidění... Minusová géčka jsou ve směru nohy-hlava, člověka to rve ven ze sedačky.“
Martin Šonka v závodech Red Bull Air Race
O anti-g manévrech:
„Zatínáme svaly na spodní části těla, hlavně stehna, lýtka, hýžďové svaly a břicho, ty největší rezervoáry krve. Je to vysilující, dá se to vydržet sotva pár vteřin.“
O přípravě na kličkování mezi pylony:
„Tancuju na zemi, představuju si, jak nadletím jakou bránu. A využíváme i simulátor.“
O reakcích lidí, které s sebou vezme do letadla:
„Když neběží k ocasní části letadla se vyzvracet, jsou, myslím nadšení.“
O tréninku:
„Trénovat moc nemůžu. Je to zápřah na organismus, dávky je nutné mít přiměřené, organismus se rychle unavuje. Má-li tréninkový let něco přinést, jsou to tři lety po dvaceti minutách; maximálně čtyři, když se dobře cítím. A mezi každým letem je nutná dvou až tříhodinová pauza.“
O dětství:
„Když mi bylo okolo pěti let, bylo mi špatně na všem, co se hýbalo. Nebyl jsem schopný jet z Tábora do Sezimova Ústí hromadnou dopravou, v půlce se mnou museli rodiče vystoupit a nechat mě vydechnout. Kolotoče byly to samé. Zato v letadle mi nebylo nikdy špatně, můžu v něm dělat, co chci, a nevadí mi to.“
Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tvO tom, jaký je pasažér:
„Sedím v tichosti a kochám se krajinou, nemluvím jim do toho.“
