Hokej a vodáci?
Ne, Fuksa není výjimkou, z kluzišť na kanály utekli i kajakáři Josef Dostál s Danem Havlem. Také oni vyměnili led za vodu. Bývalí parťáci, nyní borci, kteří se poperou o cenné kovy v jiných závodech.
Dostál sám za sebe, Havel coby člen deblkajaku a především čtyřkajaku.
Když Dostál, dvojnásobný olympijský medailista, chodil na základní školu, miloval Jágra. Chtěl být jako on. „Byl to můj velký vzor,“ přiznává.
Jágrem v kanoistice
Fuksa chce být jako Jágr dodnes. Potetovaný závodník netouží po tom, aby hrál v NHL a v pětačtyřiceti ještě odmítal nabídky špičkových klubů, paralelu s kladenskou legendou hledá jinde.
„V hokeji platí, že i když nejste Jágr, přesto můžete vydělávat strašně peněz a živit se tím strašně dlouho. V kanoistice ale musíte být Jágr, abyste něco měl a někdo si vás všiml,“ tvrdí Fuksa.
Snaha být nejlepším a úspěšným jej přilákala k rodinné vášni, které se dlouho bránil. „ Věřil jsem, že to v kanoistice můžu dotáhnout někam dál. Přece jen jsem měl jiné cíle než hrát jen tak hokej,“ vysvětluje.
Na „lámání chleba“ v jeho případě došlo v patnácti letech, kdy se mu nedařilo prosadit v hokejovém kádru Mladé Boleslavi, zároveň mu nesedla parta. Ta vodácká mu naopak vždy vyhovovala, cítil se mezi kanoisty skvěle.
„Parta lidí byla úplně jiná než tou dobou na hokeji. Byla víc rodinná, kamarádili jsme spolu, po tréninku chodili hrát fotbal. Kanoistika se začala stávat hobby a vydržel jsem u ní do teď,“ popisuje čtyřiadvacetiletý reprezentant.
Na jeho sportu mu vyhovuje i to, že bojuje jen sám za sebe. „Věděl, že za každým nepovedeným závodem budu jenom já a nebudu se moct vymlouvat a na nikoho zlobit. Kanoistika je v tom poctivá. Byl to jeden z faktorů, proč jsem se pro ni rozhodl.“
Táta jako inspirace
Vysoké ambice a jedinečné kouzlo individuálního sportu doprovodil ještě jeden důvod, který rozhodl, že Fuksa dnes nekonkuruje Jágrovi mezi mantinely, nebo se spíš „neplácá“ někde v „pralesní lize“.
Mnohdy vzdorovitý syn našel inspiraci ve svém otci. „Možná mě přimělo, abych se rozhodl pro kanoistiku to, že táta v roce 2006 získal titul mistra světa. Tehdy jsem to poprvé opravdu hltal,“ připomíná úspěch Petra Fuksy staršího.
Na hokej ale pokračovatel slavné tradice nikdy nezanevřel. Ještě nedávno sledoval zápasy na mistrovství světa i v extralize, při návštěvě Ameriky pak zašel na utkání NHL a se zaujetím sledoval Dostálova dětského hrdinu Jágra.
„Byl to super zážitek,“ přiznává. “A povedlo se mi to paradoxně díky kanoistice." V právě té se snaží být Jágrem.
Už v sobotu muže medailovým ziskem ze závodu na 1000 metrů zase jednou ukázat, že si kdysi zvolil to správné skupenství H₂O. Že udělal dobře, když odložil helmu a místo hokejky popadl pádlo.
