Ve hře bylo pět zbývajících letenek do Pekingu a devětatřicetiletá Plzeňanka pro Českou republiku "urvala" to úplně poslední, páté místo. Česká ženská lukostřelba tak bude mít na OH účastnici po osmadvaceti letech.
Barboro, byly to asi pořádné nervy, že?
Bylo to něco neuvěřitelného. V olympijské eliminaci nás střílelo 48 žen ze států, které ještě neměly žádnou kvalifikovanou reprezentantku. Já byla od začátku hodně nervózní. Nejdřív jsem o dva body porazila Španělku, mezi šestnácti Lotyšku a ve čtvrtfinále jsem střílela proti Natálii Dielenové ze Švýcarska. V poslední sérii mi první šíp letěl doprava byla to osmička. Druhý doleva, zase osmička. A to už jsem věděla, že když nedám hodně dobrou poslední, nemám šanci.
Takže jste dala desítku a bylo to.
V podstatě ano. Byla jsem roztřesená, ale snažila se koncentrovat. Pak jsem viděla, že je to ve žlutém, desítka, ale vyhráno ještě nebylo. Se Švýcarskou jsem prohrála o dva body a s rozhodčími jsme šli k terčům počítat. Pak mi oznámili, že právě já mám nejlepší výsledek z poražených a jsem pátá.
A vaše bezprostřední pocity?
To se nedá popsat. Vyskočila jsem, vyjekla a pak už mi jen tekly slzy radosti, nešlo to zastavit. Splnila jsem si životní olympijský sen.
Slavili jste s reprezentačními kolegy ještě ve Francii?
Ještě po mně se kvalifikoval do Pekingu teprve devatenáctiletý kolega z LK Votice Milan Andreas, takže důvod k oslavám byl. Kvůli slavení jsme také o pár hodin odložili odjezd. Víc bych to nekomentovala (smích).
Do zahájení her zbývá něco málo přes měsíc. Jak jej budete trávit?
Prací na krajském úřadě, dohánět resty. A tréninkem, musím formu udržet. Do Pekingu pojedu s tím udělat co nejlepší výsledek. Ale jsem ryzí amatér, mezi profesionálkami to bude těžké.
