Kanoista Lukáš Rohan vybojoval na ME ve vodním slalomu v Praze stříbrnou...

Kanoista Lukáš Rohan vybojoval na ME ve vodním slalomu v Praze stříbrnou medaili. | foto: ČTK

Stříbro a letenka do Tokia v jednom. Skvělý, nejlepší sezona, zářil Rohan

  • 1
Napodobí tátu. Aspoň v to Lukáš Rohan doufá. V neděli si na evropském šampionátu vodních slalomářů v pražské Tróji dojel pro evropské stříbro a poprvé v životě se kvalifikoval na olympijské hry, ze kterých má otec Jiří dvě stříbrné medaile. „Jsem hrozně rád, že jsem si tenhle cíl splnil,“ usmíval se v cíli.

Jaké to je slavit najednou evropskou medaili i nominaci na olympiádu?
Je to skvělý, ale teď jsem spíš rád za tu medaili, protože jsem si dopředu řekl, že chci jet spíš mistrovství Evropy než olympijskou nominaci. Soustředil jsem se na to, abych se dostal do finále a tam jsem chtěl zajet tu top jízdu, na kterou jsem dlouho trénoval. To se mi sice úplně nepovedlo, což mě trošku mrzí, ale jsem rád, že to stačilo na medaili.

Ve finále se hodně chybovalo.
Potvrzuje to, že trať byla hodně těžká, zvlášť pro singlíře. Kajakáři to projedou, ti mají list na každé straně, ale pro singlíře je těžké vejít se do branek, které jsou přesazené a blízko k sobě. Je to těžké, dotyky ve finále tomu odpovídají. Můžu být rád, že jsem se dotknul jen jednou.

Uvědomoval jste si ten boj o olympiádu? A to, že na ní byl i váš táta Jiří?
Bylo hrozně těžké na to nemyslet. Snažil jsem se přijít na to, jak to dokázat, a úplně to nešlo. Bylo pro mě dobré, že jsem ve finále startoval jako první z Čechů, což byla trošku výhoda. Chtěl jsem tu ujet medaili, to se povedlo a za to jsem fakt rád.

Kdo z vás to prožíval víc? Vy, nebo táta?
Nevím, tolik času jsme spolu před startem netrávili, ale myslím, že spíš on. Na tomhle jsem hodně zapracoval. Dřív jsem měl problém, že jsem byl hodně nervózní před startem, teď mě spíš nebavilo čekání a na jízdu jsem se těšil. Tipoval bych to na něj.

Ten klid vám dodala spolupráce s mentálním koučem?
Jo, chtěl bych hodně poděkovat Honzovi, se kterým spolupracujeme a myslím, že se z nás stali hodně dobří kamarádi. Vážím si toho, že mi dal možnost získat od něj cenné rady. Je to na mě i vidět, ale hlavně to cítím. Už to, že jsem si připustil, že s tím mám problém, a začal jsem na tom pracovat, hodně pomohlo.

Jak se vám povedlo to hlavě přehodit?
Nedokážu říct, sám jsem na to nepřišel, ale myslím, že pro mě byl hlavní problém připustit si, že nějaký mám. Jsem hodně hrdý a říct si, že mám problém, je hodně těžký. Má ho víc sportovců a nejen sportovců. Už jen to, že jsem si to připustil, nějakým způsobem pomohlo.

Jak se vám závodilo na šampionátu, který byl přece jen trochu specifický?
Jsme rádi, kolik diváků, kamarádů a známých dorazilo. Díky skvělým komentátorům tu byla atmosféra, která jinde ve světě není, važme si toho. Taky bych rád řekl, že se můžeme plácat po ramenou, že jsme měli hodně medailí. Ale zároveň je potřeba říct, že jsme měli obrovskou výhodu, protože jsme tu trénovali půl roku, cizinci tu prostě nejezdili. Je to super, byli jsme hodně úspěšní, ale je potřeba to říct i narovinu.

Medaili jste si pak na krk musel věšet sám…
To bylo hodně divný.

Teď už můžete myslet na olympiádu, budete si to časem víc uvědomovat?
Asi jo. Jasně, byl to můj cíl a jsem strašně rád, že jsem si ho splnil, ale je to za 10 měsíců a bůh ví, co bude. Teď si chci užít, že jsem jezdil parádně. Byla to jednoznačně moje nejlepší sezona. 


Sport v roce 2024

4. - 26. 5. Cyklistické Giro d´Italia
10. - 26. 5. MS v hokeji, Praha a Ostrava
26. 5. - 8. 6. Tenisové Roland Garros, Paříž