Řval jste, neustále kluky povzbuzoval. Prožíváte zápasy Čechů takhle vždycky? I u televize?
U televize ne, tam je k ničemu, když budu řvát. (zasměje se) Ale jo, tady to prožívám dost, snažím se, aby kluci došli co nejdál. Trénujeme spolu, takže vím, co pro to udělali, co tomu obětovali, aby se dostali na mistrovství světa. V tréninku nechali všechno a já chci, aby se to ukázalo i na závodech. Proto se je snažím hnát.
Slyší vás vůbec? Vy sám dokážete vnímat na žíněnce, když na vás někdo něco křičí?
Jo, vždycky mě to hodně nakopne, když mám za sebou tým, který mě podporuje, žene dopředu. Neříkám, že slyším všechno, ale když už nemůžu a je čas něco zaslechnout, vnímáte to a nakopne vás to.
"Poooojď. Rvačka!"Judista Lukáš Krpálek povzbuzuje na MS v Tokiu své reprezentační kolegy a kamarády. pic.twitter.com/XATIySg38F
— Matěj Tomíček (@MattTomicek) August 29, 2019
Jak jste na tom před závodem roku vy?
Všechno probíhá tak, jak by mělo. Máme za sebou 12 dní v Japonsku, týden jsme trénovali v Beppu, pak jsme se přesunuli do Tokia.
V Beppu jste tradičně masakroval Japonce?
Letos na mě byli trochu líp vyzbrojeni. S jednou univerzitou, která patří k nejlepším v Japonsku, zařídili, že mi poslali těžké váhy. Tak poslali čtyři těžkáče, se kterými jsem se hodně natrápil. Ale bylo to suprové rozeprání se, věřím, že to v sobotu bude dobré.
Vypadá to, že máte o dost lepší pocity než před přípravným kempem v Maďarsku před měsícem, je to tak?
Určitě. Maďarsko pro mě bylo hodně špatné. Tam s kýmkoliv jsem šel, nic jsem nepředvedl. Teď to bylo lepší, pěkně jsem se rozepral. Musím říct, že Japonsko mě vždycky pěkně postaví zpátky. Mám rád aktivní judo, kdy se pereme, furt nastupujeme, furt se řežeme o každý chvat. To s Evropany nejde. Tam je to hodně statické, furt se mačkáme, kdo má větší sílu - je to jiné judo. Před takovým vrcholem sezony, jako je mistrovství světa, je příprava v Japonsku hodně důležitá. Snad se to v sobotu ukáže.
Aklimatizace proběhla v pořádku? Říkáte, že potřebujete týden na to, abyste se srovnal.
Jo, proběhla dobře, už jsem úplně přehozený. Sice se mi pořád blbě usíná, ale pak už je to dobré. Když zaberu v jednu ráno, spím dobře. Je taky fajn, že závody začínají později, člověk může spát do osmi, devíti a pak teprve jít na to, což je supr. Na sobotu budu maximálně odpočatý a připravený. Bude tam chuť jít vyhrát.
Jak to máte momentálně s jídlem? Sníte všechno?
Včera jsem byl na výborném steaku. A jelikož jsem měl steak po dvou, třech týdnech, což mi hodně chybělo, tak jsem si dal dva celý půlkilový steaky. A musím říct, že možná kvůli tomu jsem nespal. Že jsem se hodně přežral… (smích)
Vy si tu kategorii nad 100 kilogramů, ve které nemusíte před závody hubnout, vyloženě užíváte.
Jako jo, ale člověk se nemůže přežírat, musí jíst normálně, aby byl schopen trénovat, nebyl pomalý. Včera jsem si takhle vyhodil z kopýtka. Fakt to bylo výborný, byla to vyhlášená restaurace na steaky, chutnalo mi to. Ten první jsem skoro spolkl, pak jsem se jenom otočil na číšníka a říkám: One more… Tak přinesl další.
Poslední dva dny před závodem už si steak asi nedáte, co?
To už budou spíš lehčí věci, těstoviny, něco, abych se cítil svěží, abych nebyl pomalý. Přece jenom tělo maso tráví docela dlouho. Když chcete druhý den podat velký výkon, není to úplně ideální.
Jakou máte momentálně závodní váhu?
Pět dní jsem se nevážil, ale měl jsem kolem 115, 116 kilo. Tak nějak se udržuju a neřeším to. Chci se hlavně cítit dobře, což se cítím - plný energie a chuti do zápasu.
