Na čtvrtečním setkání s novináři prozradil, v jaké váhové kategorii na nich bude startovat.
Přestože si pohrával s myšlenkou návratu k soupeřům do 100 kilogramů, čímž by oživil vzpomínky na zlatou medaili z Ria, bude zápasit v nejtěžší kategorii. Stejně jako před třemi roky v Tokiu, kde rovněž slavil olympijský titul.
„Rozhodnutí přišlo po posledním startu do 100 kilogramů, kdy jsem do téhle váhy málem neshodil,“ připomněl Masters v Budapešti loni v srpnu.
Krpálek při letošní premiéře obhájil vítězství na Grand Prix v Linci |
„Když jsem se rozhodoval, že bych šel do kategorie do 100 kilo, tak jsem vážil 107 nebo 108, což nebylo tolik nad limitem. Ale jak jsem shodil jednou, dvakrát, třikrát, tak tělo řeklo stop. Bylo z extrému tak vyšťavené, že za den a půl jsem nabral 15 kilo. Proto jsme si s týmem řekli, že se budeme soustředit na těžší váhu.“
Působení mezi největšími vazouny pro něj znamená i příležitost splnit si v Paříži tužbu, na kterou pomýšlel už před Tokiem.
„Přál jsem si stát ve finále olympiády proti Teddymu Rinerovi, ale on prohrál ve čtvrtfinále. Každopádně sen pokračuje, rád bych se s ním potkal na jeho domácí půdě,“ vyhlíží 33letý Čech možnou konfrontaci s francouzskou legendou.
Tři roky starého triumfu v Tokiu si cenil nadmíru, vždyť Japonsko je země jeho sportu zaslíbená.
Takto se Krpálek radoval z olympijského triumfu na hrách v Tokiu.
Podobně vřelé pouto ale má rovněž k Francii. „Paříž je po Tokiu moje druhá nejoblíbenější destinace. Každý start ve Francii je pro mě obrovským zážitkem, tamní publikum umí judu fandit. Sice není příjemné startovat proti domácímu, protože má vždycky obrovskou podporu, ale porazit ho je pak pro mě o to větší výzva. Stejné to bude, pokud nastoupím proti Teddymu.“
Aby se na protivníky, kteří ho na světové scéně čekají, co nejlépe nachystal, vydal se na přelomu dubna a května na osvědčený kemp do Japonska.
„První týden stál opravdu za to. Cítil jsem se dobře po silové připravenosti i technické stránce, předváděl jsem chvaty, které jsem dlouho nedělal, jestli vůbec někdy. Druhý týden už se ozývaly bolístky, odmakal jsem ho, ale ne tolik jako ten první,“ popisoval.
Trenér Petr Lacina, sedící vedle svého svěřence v reprezentační teplákovce, doplnil: „Něco takového jsem od Lukáše ještě neviděl. Byl odpočatý, při chuti. Pral se jako zamlada a přidával zkušenost a vyzrálost. Ukazoval úžasné chvaty a úžasné techniky.“
Krpálek během soustředění stihl zavítat do oblíbené sushi restaurace, podíval se i do jednoho z typických japonských chrámů a sledoval sumo zápasy. „Ale jen turistické, velké závody se bohužel během naší návštěvy nikde nekonaly.“
A samozřejmě si znovu užíval kvalitní sparingpartnery a pozitivní přístup k judu i životu.
„Japonci jsou opravdu přátelští, kdykoli potřebujete poradit, tak se nabízejí. I v trénincích to není jen o obrovské dřině, ale navzájem se hecujeme, chceme se povalit na záda. Je důležité, aby v tréninku byla motivace vstát a jít mu to vrátit. Aby trénink byl i zábavou.“
Do daleké asijské destinace vyrazí před Paříží ještě jednou, na přelomu června a července. Bude pilovat poslední detaily, zároveň zůstane stranou od hlavních rivalů a neodkryje jim taktiku.
S konkurenty se však přece jen potká, už příští týden na světovém šampionátu v Abú Zabí. „Za normálních okolností bych na mistrovství světa před olympiádou nestartoval, ale tím, že do Paříže zbývají ještě necelé tři měsíce, tak se tam vydám. Do olympiády se pak může změnit ještě spousta věcí.“
A rád by se na ni naladil úspěchem: „Půjde o můj poslední start před Paříží. Olympiáda je pro mě sice důležitější než šampionát, ale může to být moje poslední mistrovství světa v kariéře, takže medaili budu chtít urvat.“
Loni v Dauhá, kde startoval v kategorii do 100 kilogramů, získal stříbro, tituly mistra světa oslavil dva.
Stejný počet zlatých medailí má i z turnajů pod pěti kruhy. A v Paříži by jejich počet rád rozšířil. „Pojedu na své čtvrté olympijské hry a budu chtít zase vybojovat nějakou cennou medaili.“
