„A taky závodím, v posádce normálně pádluji. Když ale nějakou loď trénuju, jsem zpravidla na kormidle,“ tvrdí 47letý rodák z Hradce Králové, který žije v Račicích.
Dračí lodě jsou na vzestupu, dvacet lidí se chopí pádel, jeden bubnováním udává tempo, pak je na palubě ještě kormidelník.
„V týmu je potřeba mít aspoň 30 členů, protože ne vždy všichni můžou. Jelikož trénuji 13 posádek a je potřeba s těmi lidmi komunikovat, dost času prosedím u počítače a telefonu. Není lehké to uřídit,“ popisuje svou práci. „Jsem prakticky pořád na kanále v Račicích, o víkendu na závodech.“
Procházka je popularizátorem dračích lodí, základna se rozšiřuje. „To číslo jde pořád nahoru. Jezdí se Český pohár, to je soutěž pro kanoisty jako já, a pak ještě Grand Prix pro lidi, kteří nejsou registrovaní v poháru,“ přibližuje, „letos už se zúčastnilo 110 týmů.“
Spolu s výsluhou z armády, závodil za Duklu, ho dračí lodě uživí. „Na nic jiného nemám čas.“ Ne vždy tomu tak bylo. Když ho z Dukly vyhodili „jako zmuchlaný papír od sekaný“, jak kdysi řekl, byl nezaměstnaný, žil z úspor, přivydělával si i jako vymahač dluhů.
Stejně jako Procházka v Račicích bydlí i bývalý veslař Václav Chalupa a kanoista Martin Doktor, s oběma je ambasadorem olympijského projektu Žijeme Londýnem, který putuje po republice. „Oni jsou během týdne rozlítanější. Jezdí na výbory, svazy, jednání, toho jsem naštěstí trochu zbavený a jsem víc v té sportovní praxi.“
Ohlédnutí za kariérou je pro Procházku příjemné: kromě čtyř evropských titulů má i 11 medaili z mistrovství světa; v letech 1998 a 2006 své vystoupení s čtyřkanoí pozlatil v Szegedu na dvoustovce. „Prožil jsem pěkných 22 let v dospělém vrcholovém sportu, předtím i nádherné mládí na loděnici. Umožnilo mi to, že v tom teď můžu pokračovat. Byť na jiné úrovni, ale v podstatě je to pořád to samé,“ podotýká Procházka.
Nejvíc si cení posledního zlata z roku 2006: „Zvlášť proto, že jsem nebyl už v Dukle, ale jako amatér v Račicích. A hodně si považuju i stříbro na singlu v roce 1987.“ Jen olympijské úspěchy se mu vyhýbaly. Šanci by měl v Los Angeles 1984, jenže komunistický bojkot ho o ni připravil. „Škoda, pro naše odvětví olympijská medaile znamená strašně moc.“
Byl v Soulu 1988 a Sydney 2000. „Na tu vzpomínám rád. Věděl jsem, že tam asi nepojedu pro medaili, takže jsem si to s takovým klidem naplno užil. Tak, jak by to mělo vypadat.“ Nyní už na kanoi jen trénuje. A sbírá „dračí“ tituly.
