Na krku má Savčenková stříbrnou medaili z mistrovství Evropy v kategorii dvojic, kterou právě s partnerem Brunem Massotem vybojovala, a říká: „Znamená pro mě víc než zlato.“
V listopadu na pařížské Grand Prix upadla při trojitém odhozeném axelu a natrhla si vazy v kotníku. Lékaři jí oznámili, že léčba může trvat více než dva měsíce.
Přesto byla týden po pádu opět na ledě. „Mohla jsem stát pouze na jedné noze, takže jsme trénovali aspoň zvedačky,“ vypráví.
Mnohem později přidali piruety a kroky. V půli prosince jeli na německém mistrovství takřka bez skoků. A až týden před cestou do Ostravy začali opět s odhazovanými skoky.
Noha Savčenkové jim prozatím nedovolí opětovné pokusy o čtverný salchow, přesto nadchli emotivní jízdou na skladbu „Lighthouse“ od Patricka Watsona.
„Ta hudba nás inspirovala. I při nepříjemném zranění totiž musíte pořád vidět světlo na konci tunelu,“ říká drobná německá reprezentantka. Po dojetí se jí v očích třpytily slzy dojetí. Nejlepší volná jízda večera je vynesla ke stříbru.
Savčenková je ve 33 letech už zocelenou veteránkou mnoha bitev. Malá postavou, tak silná v mysli.
Sedmnáctiletá Anna Dušková má naopak na ledě téměř vše před sebou. „Když Aljona na Evropě začínala, ty ses teprve narodila,“ připomíná jí partner Martin Bidař.
„Jo, jsem pořád dítě. Zvlášť tady mezi těmi ženami si tak připadám,“ povídá Dušková. Přesto i ona letos ukázala, jaké srdce bojovnice nosí.
Tři týdny před mistrovstvím Evropy při nácviku zvedačky nejtěžší, čtvrté úrovně upadla v Praze z výšky dvou metrů na led.
„Martin se ji pokusil zachránit a strhnout na sebe, jak to naše kluky učíme,“ říká trenérka Vlasta Kopřivová, vedoucí českého týmu. „Martin je nesmírně zodpovědný. Jenže dnes jsou ty figury tak obtížné, že při sebemenší nepozornosti se pád nedá ukočírovat.“
Dušková dopadla hlavou na led. „Měla megabouli, dorazila sanitka a vypadalo to s ní opravdu dost zle.“
Z nemocnice však přišla pozitivní zpráva: žádné vážné zranění.
Anna Dušková a Martin Bidař při volné jízdě na mistrovství Evropy v Ostravě.
Za tři dny Dušková dorazila na trénink, stále s obrovským monoklem přes obličej, a prohlásila, že chce tutéž zvedačku zkusit znovu. „Málokterá holka by se z toho takhle vzchopila. Ale Anička je nebojácná bojovnice. A umí si zjednat i respekt,“ říká Kopřivová.
Ve čtvrtek potom Dušková s Bidařem okouzlili Ostravu, když si bruslili pro sedmé místo v Evropě.
Trénink sportovních dvojic, často plný karambolů a pohmožděnin, v horších případech přetrhaných vazů a zlomenin, se mnohdy proměňuje i v souboj s vlastní psychikou.
„Po každém pádu musíte co nejrychleji vstát. Doslova i obrazně,“ říká Savčenková. „Rychlý návrat po zranění, to se počítá,“ dodává její partner Massot.
Ne každý to dokáže. Šampionát v Lyonu 2006 viděl hrůzostrašný pád českého dua Karel Štefl - Olga Prokuronovová při odpíchnutém lasu. „V momentě, kdy jsem Olgu zvedal, jsme o sebe cinkli bruslemi. Tím se mi dostala mimo těžiště a dál už to bylo neovladatelné,“ líčil Štefl.
Přepadl, partnerka se z výšky zřítila na led, když předtím neuvěřitelným způsobem stočila krk, aby nepadla přímo na čelo.
Závod tím pro ně skončil - a pro Prokuronovovou také kariéra. K další přípravě do Brna už nikdy nepřijela. Její hlava řekla dost.
Pro ty, které dál závodí, jsou naopak ledová klání sportovních dvojic drogou, s níž zas a znovu překonávají bolest, strach a často i věk.
