Dvojnásobná olympijská vítězka Hilgertová, v Česku obdivovaná máma od vzorné rodiny, o víkendu navíc zapálená fanynka vítězného juniora svého syna na druhé straně stolu slovenská samotářka, jež svůj život naprosto podřizuje vrcholovému sportu. Tak o čem si tyhle dvě mohou povídat?
"O všem. Bavíme se úplně normálně jako každé jiné ženské," tvrdí Kaliská. Co tyto ženy spojuje? Není toho příliš. Jsou zaměstnány jako kajakářky v armádě, oběma chutná víno. Ale jinak?
Jedenatřicetiletá Slovenka je o čtyři roky mladší než Hilgertová a české kajakářce by mohla půjčovat sílu. Není pro ni problém projet trať nejrychleji ze všech, jak ukázala i o víkendu v Praze, jen se občas méně soustředí. Ačkoli se o ní říká, že tráví na vodě zdaleka nejvíc času, prohrává často malichernými technickými chybami na trati.
"Problém Eleny je v hlavě," soudí někdejší český kajakář a nyní trenér Jiří Prskavec, jenž Slovenku zná od juniorských let. Před lety spolu závodili v československé juniorské reprezentaci. Za dospělé v časech federace Kaliská nikdy nestartovala, zazářila až na samostatném Slovensku.
"V roce 1989 mě přibrzdil úraz, spadla jsem z kola a měla v ruce šrouby a destičky." Jako by dnes chtěla něco dohnat, pořád závodí. Zatímco Hilgertová se koupe v lázeňském bahně a regeneruje po sezoně, Kaliská dál závodí. Až do září...
Je snad robot? Nepotřebuje odpočívat? "To víte, že by se dovolená hodila, ale mně každý závod ohromně pomáhá. Čerpám zkušenosti.“ Pravý opak Hilgertové, jež si „šetří chuť závodit"
Vyplácí se jí to, olympiádám i velkým šampionátům často kraluje. Kaliská také umí vítězit, ale letos na mistrovství světa neprošla do finále. A tak si v Praze spravila chuť...
