Ze Szegedu přivezly s Karolínou Kumžákovou očekávané stříbro z kilometrové trati, se stejně cenným kovem z olympijské pětistovky ale nikdo nepočítal. "Říkaly jsme si, že bude super, když skončíme do pátého místa. A najednou jsme byly ještě padesát metrů před cílem první.Bylo z toho stříbro, ale i to je naprosto neuvěřitelné. Ještě teď tomu nemůžu uvěřit," cení si Víchová.
Od zlata ji dělilo titěrných 16 tisícin vteřiny. Asi 20 centimetrů.Možná stačilo jednou víc zabrat pádlem. "Tak to brát nejde. Trať je pro všechny stejná, soupeřky prostě byly rychlejší a ve finiši nás předjely. Ale nemrzí mě to. Medaile je obrovský úspěch, vůbec to neřeším."
Stříbro z pětistovky považuje za největší úspěch v dosavadní kariéře. "Škoda, že jsem nemohla jít na stupně vítězů. Asi dvacet minut nato jsem startovala ještě ve finále čtyřky. Mrzelo mě, že jsem si ten okamžik nemohla užít. Vždyť kvůli takovým chvílím se sport dělá."
Studentka, která se chystá do posledního ročníku na děčínském gymnáziu, si prázdnin příliš neužívá. Chystá se na kajakářský maraton.
"V Praze mě čeká nominační závod na MS v maratonu v Týně nad Vltavou. Snažím se trochu rozpádlovat. Byli jsme s partou sjíždět Berounku, chvíli jsem odpočívala a je to hned znát." Když se kvalifikuje, bude obhajovat stříbro v deblu.
"Ráda bych zaútočila na zlato. Za rok jdu do dospělé kategorie, je to moje poslední šance něco vyhrát. Chtěla bych si zkusit i singl, ale nevím, jestli vydržím jet dvakrát ve dvou dnech dvacet kilometrů."
Maratonský debl nepojede se svou tradiční parťačkou Karolínou Kumžákovou, ale s Monikou Machovou z Ostrožské Nové Vsi.
"Karolína na maratony moc není. Navíc je o rok mladší, zůstane v juniorkách, takže se brzy stejně rozpadneme," mrzí Víchovou.
Přechodu mezi dospělé se talentovaná kajakářka trochu obává. "Když se budu chtít pohybovat na vrcholové úrovni, je to obrovský skok. Musela bych se zlepšit o čtyři vteřiny, takové časy jezdí kajakářky, které aspirují na medaile ze seniorských světových šampionátů. Je jasné, že toho nedosáhnu hned, ale když budu dál tvrdě pracovat, v horizontu tří čtyř let by se to povést mohlo," věří Víchová.
O své specializaci zatím jasno nemá. "Singl je něco víc, jedete jen sám za sebe. Ale líbí se mi i hromadné posádky," uvažuje.
Olympiáda v Pekingu teprve běží, ale Víchová už pomýšlí na příští hry za čtyři roky v Londýně.
"Účast na olympiádě je sen každého sportovce. Jenže čtyři roky jsou strašně dlouhá doba, vždyť tak dlouho teprve závodím. Ale udělám všechno pro to, abych pokročila o tolik, že budu moct o olympiádu bojovat," slíbila Víchová.
