Český kajakář se těžko smiřoval s bronzem z kilometrové trati na domácím mistrovství světa. Toužil jen a pouze po zlatu. „Možná to bude znít namyšleně, ale já jsem vlastně až druhý poražený. Každá nevýhra už vlastně pro mě není ideální závod,“ soukal ze sebe.
I řečí těla dával najevo, že chtěl zopakovat triumfální jízdu z roku 2014. Působil zkřehle, dvoumetrové tělo se hrbilo, mohutné svaly zdánlivě povadly.
To v neděli Dostál zase jednou vypadal jako řecký Diskobolos. V cílovém prostoru hrdě vypínal hruď, bicepsy napjaté, do zarostlé tváře mu pálily sluneční paprsky. Jediná věc zůstala stejná, na nose mu chyběly sluneční brýle.
Utopil je totiž při oslavném skoku z lodi. Takovou euforii prožíval krátce poté, co jeho kajak proťal jako první cíl závodu na pět set metrů. „Trošku mě ty brýle mrzí. Ale budou pohřbené s čerstvým titulem mistra světa, tak snad je na dně račického kanálu budou rozežírat červi s velkou slastí.“
Zlata z neolympijské disciplíny
Čtyřiadvacetiletému obrovi blahopřáli příbuzní. Dojatý děda při vroucím objetí těžko zadržoval slzy, sestry zase skandovaly: „Brácha je nejlepší!“ Aby viděly Dostála v akci, odskočily si do Labe Areny z rozehraného beachvolejbalového turnaje v pražském Ládví.
Radost z dobytého titulu i podpory nejbližších mu nemohl zkazit ani fakt, že uspěl v neolympijské disciplíně.
„Mrzí mě to, protože na pětistovce jsem lepší, ale s tím nic nenadělám. Rozhodně by mě těšilo víc, kdyby olympijská byla, ale co se dá dělat,” nespekuloval. „Navíc kdyby pětistovka na olympiádě byla, tak by se na ni možná soustředilo víc lidí.“
Podobný postoj má k tomuto tématu i kanoista Martin Fuksa, jemuž se v neděli podařilo fanouškům na vyprodané tribuně přichystat dokonalé déja vu. Jen šest minut po Dostálovi si také nymburský svalovec dopádloval pro titul světového šampiona.
Na neolympijské pětisetmetrové distanci nenašel přemožitele a obhájil dva roky staré vítězství z milánského jezera Idroscalo. „Na mistrovství světa se to takhle nerozděluje. Je jedno, jestli je to olympijská, neolympijská trať,“ myslí si.
Touha porazit toho nejlepšího
Opět platí argument o tom, že zařazení do programu her by patrně zvýšilo konkurenci. Ostatně i Fuksa přiznává, že na pět set metrů nijak speciálně netrénuje. „Trénuji především na kilometr a pětistovku jedu z toho,“ vysvětluje.
V Račicích v mnohém prožíval stejný příběh jako Dostál. I on myslel na zlato z kilometru, také jemu ho sebral soupeř z Německa. Sobotní bojovný výkon mu stačil na obhajobu statusu vicemistra světa, Fuksa vybojoval stříbro. Zase ho na vrcholné akci porazil Sebastian Brendel.
„Někdy se můžete snažit celý život a toho nejlepšího stejně neporazíte,“ povídal smířlivě ihned po finále. „Brendel je hrozná hvězda, pan Kanoista.“
Když mluvil o den později, svěřil se: „Jsem rád, že si mohu stupně vítězů zopakovat ještě s tou krásnou písničkou.“
Zatímco v sobotu se zdálo, že rychlostní kanoistika je sport, kde ve finále jezdí devět borců a pokaždé zvítězí Němci, neděle přinesla dvojí českou zlatou radost.
