Časem 6:45,61 překonala o 1,3 vteřiny dosavadní maximum Němky Claudie Pechsteinové.
Byl to brutální den ve vydýchaném horském vzduchu haly Olympic Oval. Němce Friesingerové nasazovali po závodě na 1000 metrů kyslíkovou masku. Nizozemka Groenewoldová v cíli pětky zkolabovala. A zlatá Sáblíková, sama na pokraji zhroucení, zoufale popadala dech.
Už vám někdy bylo na trati hůř?
Ještě nikdy! Bylo to strašné, zvlášť poslední tři kola. Ale to mi nevadí. Jsem zlatá.
Neměla jste strach, že ještě před cílem padnete a už nevstanete?
Měla. Tak moc mě ty nohy bolely. Pořád jsem si říkala: Jediné, co nesmíš, je padnout. Padni až za cílem. Musíš to dojet, pojď, pojď, nohy tě vůbec nebolej.
A kdy vás teď bolet přestanou?
Tak za dva dny. Jinak je vyměním. (směje se) Ba ne, nevyměním. Byly šikovné.
Trenér Novák vám nyní naplánoval další rekordní útok, při závodech v Calgary na neolympijské desítce. Není to děsivá představa? Dalších deset kilometrů bolesti?
Desítka bude až ve čtvrtek, to přežiju, vyspím se. Zato kdybych ji měla jet zítra, poslala bych trenéra někam.
Co na vás při vítězné pětce křičel?
Už po pěti kolech řval: Jedeš na rekord! A kolo před cílem: Dopadne to, rekord bude!
Byl i prvním gratulantem. Kdo dál?
Rodiče a brácha. Volali mi, jak si pobrečeli ve žďárské hospůdce u televize. Gratulantů přišlo strašně moc. Hned mi přála Pechi (Němka Pechsteinová), pak Norka Haugliová, Kanaďanka Grovesová. Dorazila i Ireen Wüstová, která na pětce nestartovala. Ta přijde popřát vždycky. Anebo emigranti, co vytáhli česky psaný transparent Morava jede.
Hymnu jste si pak i sama zazpívala. Jak vám to šlo?
Naštěstí mě nikdo neslyšel. Slova umím, ale hudební sluch nemám. Potom mě vedli ke zdejší zdi světových rekordů. Musela jsem tam sundat tabuli s nápisem Pechsteinová a vyměnit ji za novou s mým jménem.
Na začátku závodu jste také od mantinelu bouřlivě povzbuzovala kolegyni Andreu Jirků. Jak jste si užila roli fanynky?
Bezvadně. Andrea jela skvěle, jedenácté místo je pro ni výborné. Myslela jsem si: Když na ni zařvu, třeba jí dodám sílu. A ona mi to při mé jízdě vrátila. V poslední zatáčce ze mě svým povzbuzováním vydolovala poslední zbytky sil.
|
Němci píší: Jela ve vlastní lize "Jenže tentokrát Sáblíková závodila ve své vlastní lize," psala po závodě německá agentura DPA. "Byla třídou sama pro sebe. V budoucnu bude mít i na výkon pod 6:40," dodala Pechsteinová. Vzápětí varovala: "Musí však na sebe dávat pozor. Trvá dlouhá léta, než zajedete tolik rekordů jako já." Usedla k Sáblíkové, klábosily. Dvě spokojené ženy? "Mám své stříbro. Chtěla jsem dnes dobře odjet vlastní závod. A to se mi povedlo," tvrdila Němka. Za odměnu si s manželem Markusem nadělila lyžařskou dovolenou v kanadských Rocky Mountains. Také Sáblíková odletěla včera do Kanady, jenže na mezinárodní závody v Calgary! Zaútočit na světový rekord na trati 10 000 metrů – a možná opět zkusit i pětku. "Její tělo enormní tréninkové a závodní zatížení dlouho nevydrží. Podle mnohých expertů nebude závodit tak dlouho jako Pechsteinová," polemizoval list Süddeutsche Zeitung. Německá veteránka naopak míní setrvat na blyštivých oválech i v 36 letech. "Za rok na mistrovství světa ve čtyřboji budu v Berlíně určitě při tom. V mých svalech jsou stále velké výkony," sdělila. Kdy tedy napíše definitivní tečku? "Ve Vancouveru 2010?" naznačila. |
Byla to vůbec neděle plná dojmů. Který byl nejkrásnější?
Nevím. Mám v sobě změť pocitů. Nejkrásnější? Asi když jsem projela cílem a u jména blikala jednička.
Blikal tam i čas, který znamenal světový rekord. Ten vás neohromil?
Jo, viděla jsem ho. Ale...
Copak?
Chtěla jsem být ještě rychlejší. Úplně optimální výkon to nebyl.
Počkejte, nejste trochu neskromná?
Člověk si musí klást velké cíle, když chce dokázat velké věci, ne?
Přesto: událo se to všechno neuvěřitelně rychle. Tolik vítězství a titulů za jediný rok.
Vím, je to šílené. Ještě nedávno jsem si říkala: Jestli takové úspěchy přijdou za pět nebo deset let, budu šťastná. A najednou jsou tu už letos. O to drsnější ale bude příští sezona.
Jistě. Dojedete druhá a někteří rádoby fanoušci řeknou: No jo, Sáblíková byla jen druhá.
Nesmysl, stříbro je taky skvělé. Potěší mě jakákoliv medaile. Stát na těch stupních a vidět diváky, jak vám tleskají. To je nádhera.
Teď vládnete rychlobruslařskému světu. Už si to uvědomujete?
Spíš ne. Na stolku tu přede mnou leží dvě zlaté medaile. Ale ještě se mi to v hlavě nesrovnalo.
Za letošní sezonu byste si dala na vysvědčení podtrženou jedničku?
Kdepak. Dvojku.
Cože?
No... Ještě to může být lepší. Opravdu důležitá bude až olympiáda. Tak si v tom známkování nechávám rezervu.
Jak se sama odměníte? Za olympijskou zimu jste od kouče dostala ojeté BMW. A letos?
Nic nechci, o žádných dárcích nepřemýšlím. Dělám to proto, že mě baví vyhrávat a protože chci dokázat, že můžeme být nejlepší. Peníze jsou až druhá věc.
Co třeba ferrari?
To teda ne, kdyby už to muselo být auto, tak radši další BMW.
Jaká bude dovolená?
Moře, rehabilitace. Kdekoliv, třeba v Chorvatsku.
Jen takové lenošení?
I tam musím popobíhat. Já to jinak neumím.
Jak byste vlastně odpověděla laikům na otázku, proč jste tak výjimečná? Jste mimořádný talent? Nebo mimořádný dříč?
Mám skvělého trenéra. Talent? Já? To o sobě říct nemůžu.
Ale tréninkový maniak jste. Často si dávky sama přidáváte.
Jen občas. To trenér vědět nemusí.
Claudia Pechsteinová získala dnes další medaili i v 35 letech. Dovedete si představit, že sama budete v pětatřiceti také závodit?
Určitě.
Počkejte – to je za šestnáct let!
Mě to baví. Jestli vydrží klouby a tělo, budu v pohodě. I když Claudia je naprostý unikát. Co ona dokázala v minulosti už jen Gunda Niemannová. Claudia má 21 titulů mistryně světa. Já dva. Což je obrovský rozdíl.
Máte teď šestnáct let na 19 titulů. Abyste se jí vyrovnala.
(uchichtne se) No to je ale výborná představa.
A váš nejbližší rychlobruslařský cíl?
Vylepšit příští sezonu zase o kousek rekord na pětku. A hlavně ta olympiáda musí za tři roky dopadnout.
|
Šampionka má slabost pro berušky "Jestli neupadne, tak vyhraje," ujišťoval otec Milan, vybaven vlastním rozpisem mezičasů na světový rekord. "Seknul jsem se jen o 61 setin. Měl jsem to propočítané na čas 6:45 rovných," prozradil o den později. Ráno mžourali na svět. "Domů jsem přišla kolem čtvrt na dvě a po páté už zase vstávala do práce," přiznala maminka Eva. Společně pak vyprávěli, jaká vlastně jejich dcera je. Kdy je doma nejšťastnější. Kdykoliv se vrátí. "Pak je jí všude plno, pořád něco dělá a brebentí." Co je její slabost. Berušky pro štěstí. "Má je na povlečení, na hrníčku i na papírové krabici. To se táhne už tři roky," říká maminka. Co jí chutná. Pokaždé něco jiného. "Hodně ráda má kynuté knedlíky s borůvkami nebo jahodami. Ale jindy zase vyžaduje speciální vepřo knedlo zelo. S normálním vepřovým, uzeným i bůčkem." Jak (ne)zlobila ve škole. Učitelky říkaly: My o ní vůbec nevíme. Domů nosila dvojky, občas trojku. "Ale živé dítě byla. Vylezla na strom a oznámila: Dolů už nejdu, líbí se mi tu. Jsou tu veverky," líčí maminka. O domácím nepořádku. Vánoční stromek u Sáblíků stále čeká na odstrojení. Uklízí vždy až po sezoně. "A moc jí to nevoní. Náš byt je tak trochu skladiště," tvrdí otec. V pokojíku, který má společně s bratrem, se moc neotočíte, skladují tam i kola. "Aby jim je ve sklepě neukradli." O sportovním fanatismu. Hraje bowling, kulečník, šlape na kole. "Je soutěživá, pustí se do čehokoliv," říká otec. Trenér Novák dokonce uvažuje o jejím startu v cyklistických soutěžích na olympiádě v Pekingu. Oblíbené filmy a hudba. Filmy zamilované, hudba romantická. "Nebo trampské písničky u ohně. Zato náš mladej poslouchá Landu," porovnává otec Sáblík. Ona a kluci. "Dřív občas něco proběhlo, ale jak pořád byla na cestách, zase to vyšumělo. Kluci neumějí čekat," povídá hlava rodiny. Ona a dospělost. Sama říká: "Já jsem pořád ještě malá." Maminka tvrdí: "Je to naše holčička." Jak řídí. Dobře a opatrně. "Papíry má teprve rok, nechce o ně přijít." Se svým BMW dojede klidně ze Žďáru až do italského Collalba. Čím ji doma přivítají. Velké tajemství! "Bude koukat a moc ji to rozesměje," slibují rodiče. |
 SE ZLATOU MEDAILÍ. Nová světová šampionka v rychlobruslení Martina Sáblíková. |
