Už když ho ruský protivník ve druhém zápase únorového grandslamu v Paříži nepříjemně zatáhl za ruku, věděl, že ho dubnové mistrovství Evropy nejspíš mine.
Ale ani natažené úpony v lokti Jaromíru Ježkovi v cestě do ruského Čeljabinsku nakonec nezabránily: vršovický judista nepojede na šampionát jako závodník, nýbrž jako kustod české výpravy a pozorovatel svých potenciálních soupeřů na olympiádě.
"Nabídl mi to judistický svaz a já po konzultaci se svým osobním trenérem neváhal," líčí pětadvacetiletý Ježek, jenž měl v Čeljabinsku obhajovat bronz z loňského šampionátu v Istanbulu.
Očima trenéraCo říká kouč Petr Lacina "Jaromíra bereme s sebou, aby uzavřel dvouletou cestu olympijskou kvalifikací a okoukl soupeře pro Londýn: judisticky vyspělé státy tohle praktikují běžně, protože jde samozřejmě o přípravu, o poznání soupeřů jinak než ze žíněnky. Jaromír je taky dobrý motivátor ostatních: jeho ječák bývá v halách hodně slyšet. A navíc je takovým tím správným tmelícím prvkem," říká kouč. |
"Je mi jasné, že mě to bude táhnout na žíněnku. Ale nejet tam by se mi nemuselo vyplatit: není dobré, když člověk vypadne z rytmu sezony a závodní atmosféry," vysvětluje.
A co dlouhá cesta do Čeljabinsku, vzdáleného zhruba 1 800 kilometrů od Moskvy? Ani to prý Ježka neodradí: "To nehraje žádnou roli. Jsem zvyklý cestovat po celém světě, turnaje se konají od Brazílie po Japonsko."
Až se vrátí z Ruska, měl by pokračovat v pozvolném tréninku. "Hýbat jsem se už začal, ale na závody to ještě není," říká Ježek, kterého v létě čeká jeho druhá olympiáda.
"Myšlenky na ni sílí, Londýn je každým dnem blíž. Pozoruju u sebe rozdíl proti minulé olympiádě v Pekingu, kdy na mě nervozita dolehla až ve chvíli, kdy jsem šel na žíněnku," popisuje Ježek, jenž před čtyřmi lety skončil v Pekingu hned v prvním kole. "Letos to snad bude lepší."
