Jak kryjí sportovci doping

Praha - Miliony dětí po celém světě chtějí být jako oni. Miliony dospělých je obdivují. Profesionální sportovci přitom kolikrát nejsou ničím lepším než obyčejnými podvodníky. Dopují. A zkouší to zakrýt. Jak se takové užívání zakázaných prostředků kamufluje? MF DNES se pokusila ve spolupráci s odborníky na tuhle otázku odpovědět.

Málokdy může být tohle téma aktuálnější. V chapadlech strážců sportovní mravnosti nedávno uvízly dvě celebrity - cyklista Floyd Landis a atlet Justin Gatlin.

Že to byly slavné tváře není překvapením. Za takovým maskováním dopingu stojí celé týmy odborníků a laboratoře. Není to dvakrát levná záležitost. Musí se vyplatit.

"Těžko se něco podobného stane třeba na mistrovství světa v kanoistice," říká ředitel českého antidopingového výboru Jaroslav Nekola.

K zakrývání dopingu se používají maskovací látky. V případě anabolických steroidů to jsou diuretika. Jak fungují? Způsobují odvodňování, ubývání metabolitů v moči. Jistá koncentrace zůstane, není ale vysoká.

Aplikování diuretik je však velmi nebezpečné, může vést ke kolapsu organismu. Třeba na kulturistických šampionátech v USA tak neprobíhají dopingové zkoušky, ale testy na diuretika. Hrozivé následky může mít rovněž maskování testosteronu užíváním inzulinu.

V honbě za miliony a za sportovním triumfem riskuje atlet cukrovku. "Sportovci jsou jak laboratorní myšky. Mnoho postupů není lékařských vyzkoušených a testuje se to vlastně až na nich samotných," hrozí se Nekola.

To se možná týká i Landise. Testosteron se zřejmě pokoušel zakrýt užíváním epitestosteronu. Praxe je taková: mezi těmito dvěma látkami existuje schválený poměr 4:1. Pokud se však současně zvyšují hladiny obou dvou položek, může se potom zdát všechno v pořádku. "Jenže to není úplně otestováno. Proto se asi Landisův organismus při Tour zachoval jinak, než předpokládali," soudí Nekola.

Před několika lety vzbudila rozruch aféra finských lyžařů, kteří si k lepším výkonům dopomáhali s EPO. Aby se zamezilo okatě vysoké koncentrace červených krvinek, brali Finové tzv. plasmaexpandery.

Problematické může být i užívání alkoholu. V lednu 1998 našli irské plavkyni Smithové-de Bruinové v moči vysoké procento alkoholu. Mohl krýt nedovolené prostředky, Irka dostala čtyřletý distanc.

Když už jsou sportovci přistiženi, vymýšlejí co se dá, jen aby se podezření zbavili. Jako v případě Landise - že prý za testosteron mohl zvýšený stres. "Kde proboha tohle vzniklo? Nesmysl," odmítá Nekola.

Výmluva jiných polapených se odvolává na testy, jež prokázaly, že Asiaté mají u určitých hormonů přirozeně zvýšené hodnoty. To sice mají, ale ani zde se na to nedá u výrazných odchylek odvolávat.

Tohle byly příklady mazaného podvádění. Existuje ale i jiné, víc připomínající klukovinu. Jako když se sportovec snaží u dopingové kontroly podstrčit cizí krev či moč.

"Sportovci jsou kvůli přensení schopni umístit těch sto mililitrů moči do různých tělních otvorů. Ani nebudu rozebírat, kam všude," líčí Jan Chlumský, šéf exekutivy českého antidopingového výboru. "Kvůli penězům jsou lidé schopni dělat hodně. Třeba cévkovat moč."

Jiným druhem podvodu je únik před kontrolou. Vzpomeňte na aténskou olympiádu, při níž se k dopingovému dozoru nedostavili Řekové Kenteris a Thanuová, načež se podle oficiální verze vybourali na motorce.

Méně dobrodružné prchání před testem je docela běžné. "Prostě z místa cíle odjedou dříve, než je stačíme kontrolovat," vybavuje si Chlumský.

Když už je hodně zle, sportovci zpochybňují důvěryhodnost dopingových laboratoří. Těch je však jen čtyřiatřicet na celém světě, jsou pod důkladným dohledem. Nic se nesmí podcenit, vzorky moči jsou například vždy uchovávány pod jednotnou teplotou -24 stupňů Celsia.

Tenhle zoufalý pokus už hříšníkovi v drtivé většině neprojde. Je usvědčen. Přichází trest.

Nepřátele mezi sportovci mám, ale možná je to dobře, myslí si komisař

P r a h a (bb) - Příznivci dopingu je považují za inkvizitory. A pro odpůrce mohou být zastánci spravedlnosti. Dopingoví komisaři. Musí být přísní, trpěliví, precizní. Dopingová kontrola má přesnou proceduru a kvůli jakémukoli pochybení může případný podvodník uniknout. A ti se o to často snaží. "Předat sportovcům výzvy ke kontrole, to je zásadní bod. Občas bývá problém je kontaktovat, až dohnat. Ti, kteří by neradi odevzdali vzorek, před námi kličkují," říká Jan Chlumský, šéf exekutivy Českého antidopingového výboru.

Při čekání na vzorek nesmí sportovce spustit z očí, navíc sám moč odebere, aby se zamezilo podvodu. Sportovec i komisař tedy musí být stejného pohlaví. Proto je mezi padesátkou českých komisařů polovina žen.

Dopingový komisař asi musí být hodně trpělivý člověk. Čekání na vzorek bývá někdy zdlouhavé.
To je pravda. Normální je jedna až dvě hodiny, ale už jsem čekal čtyři i šest hodin.

Můžete si při čekání číst knížku?
Když je sportovec v místnosti pro kontrolu, musím ho stále sledovat. Ale někdy si noviny člověk přečte, stejně jako ten sportovec. Třeba když je tam víc komisařů.

Vzorek odebíráte sportovci přímo vy. To je choulostivá situace. Trvalo vám, než jste si na ni zvykl?
Bral jsem to jako součást práce. I když to nikdy nedělá dobře komisaři ani sportovci. Ale víte, proč to děláte a že to jinak nejde. Podvodů už bylo tolik, zejména kvůli tomu, že se do kelímku dostala cizí moč.

Připadáte si jako hlídač spravedlnosti, detektiv, či inkvizitor, jak se dopingovým komisařům také říká?
Naši nepřátelé někdy přehánějí. Je pravda, že v minulosti, když jsme neměli systém monitoringu pobytu sportovců, to byla i detektivní práce.

Asi těžko můžete mít mezi sportovci přátele, že?
Přátele přímo ne. V odvětvích, kde doping nekvete, se dá s lidmi vycházet v pohodě. Ale nějaké nepřátele mám. Říkám si, že je to třeba důkaz o kvalitě práce.

Jak se nepřátelství projevuje?
Různými poznámkami až nadávkami. Ale to mluvím prakticky jen o kulturistice. Tam si občas vůči kolegyním dovolí sprosťárny. Také nám brání v pohybu, abychom se za sportovci nedostali s výzvou. Někdy to jsou trapné scény.

Víte, kolik lidí jste nachytal?
Nedá se to přesně říct, protože třeba určím sportovce ke kontrole, ovšem jde za ním jiný komisař. Určitě je to přes dvacet sportovců.

Těší vás pak to, že jste nachytal nepoctivce, nebo je vám spíš líto, že se ve sportu podvádí?
Spokojenost se slušně provedenou prací tam je, ale lítost taky. Obecně mě mrzí, že se ve sportu podvádí. Jenže se nepodvádí jen v něm.

Máte pocit, že boj s dopingem vyhráváte, nebo že prohráváte?
Ani jedno. Mám pocit, že se nám daří doping utlumit. Kdybychom to nedělali, rozbujel by se tu ve stejných dávkách jako v minulosti, kdy se dávaly desetinásobky toho, co si sportovci můžou dovolit teď. Zdravotní následky jsou daleko menší. Cílem by byla úplná eliminace, ale k té nemůže nikdy dojít.

Pokusil se vás někdo podplatit?
Je to s podivem, ale byly jen nepatrné náznaky. Byly to dva příklady asi před deseti lety a byly samozřejmě odmítnuty. Pak už to nikdo nezkusil.

Dali mi doping do pasty na zuby, i tak zní výmluvy

Praha (bb, ČTK) - Někdy jsou jako malé děti, které rozbijí okno a prohřešek vytrvale zatloukají. Často se snaží svalit vinu na někoho jiného. "Jen to jen nový fígl starých výmluv," napsal světový rekordman Michael Johnson o snaze trenéra Trevora Grahama svést dopingový případ jeho svěřence Justina Gatlina na pomstychtivého maséra.

Občas dokážou (či aspoň přesvědčí sportovní soudy), že mají pravdu. A je jen málo těch, kteří užívání zakázaných látek přiznají. Různé výroky už zazněly při obhajobě sportovců, v jejichž vzorcích byl nalezen doping.

Takhle mluvili ti, kteří zatloukali

"Vysvětlíme světu, proč tohle není dopingový případ, ale přirozený výskyt látky v těle."
Tak se obhajuje americký cyklista Floyd Landis. Ovšem podle zámořských médií byl testosteron do jeho těla dodán zvenku.

"Vmasíroval mu do nohou bílý krém. Když jsem vešel, schoval sklenici s emulzí do kapsy."
Sabotáží hájí trenér Trevor Graham spoludržitele světového rekordu na stovce Justina Gatlina, jenž měl v těle testosteron.

"Vzala jsem si malou porci medikamentu, který obvykle užívám pro rehabilitaci. Není tajemství, že léky v ruských obchodech jsou často falešné, a podobně jako řada mých krajanů jsem se stala jejich obětí."
Ruská diskařka Natalja Sadovová dostala dvouletý zákaz činnosti.

"Nandrolon mi někdo podstrčil do zubní pasty."
O případu německého běžce Dietera Baumanna byl natočen film. Doping byl v pastě nalezen...

"Já měl vždy s hladinou hemoglobinu potíže, proto jsem to vzal. Nevěděl jsem, že jde o zakázanou látku, vždyť nezvyšuje výkon."
Finský běžec na lyžích Jari Isometsä při skandálu na mistrovství světa v Lahti 2001. Vzal si látku na úpravu hladiny červených krvinek.

"Nechápu, jak jsem mohl být 27. srpna pozitivní, když jsem byl testován negativně 22. srpna."
Francouzský mílař Fouad Chouki dostal dva roky za použití hormonu EPO.

"Nemohla jsem uvěřit, že je to můj test. Z potravin, které obsahují kofein, jsem měla jen jedno preso před závodem a jeden energetický doplněk, který vozíme v kapse."
Norská cyklistka Anita Valenová se divila množství kofeinu v těle.

"Je to spiknutí německých a norských funkcionářů."
Magdalena Mühleggová, matka španělského reprezentanta v běžeckém lyžování, který měl po závěrečné padesátce na olympiádě v Salt Lake City pozitivní test.

... a tak mluví ti, kteří se přiznali

"Celou dobu jsem se styděla, hlavně před rodiči. Na Havaji jsem podváděla."
Němka Nina Kraftová, vítězka Ironmana, užila krevní doping EPO, aby se na triatlon vrátila vítězně.

"Zkusil jsem EPO poprvé. Olympiáda byla mým posledním velkým cílem. Neměl jsem ale dobrou formu, proto jsem po něm sáhl. Udělal jsem chybu, ale jsem jen člověk."
Olympijský favorit v cross-country na horských kolech, Belgičan Filip Meirhaeghe.

"V tehdejší maximální zátěži mi anabolika zachránila zdraví."
Koulař Remigius Machura starší obhajuje užívání dopingu.