Bylo pondělí 13. března. Přesně jako dnes. Tehdy před padesáti lety se začal hroutit slavný hokejový tým Československa, který v letech 1947 a 1949 získal dva tituly mistrů světa. Většině jeho členů otočil osud život naruby. Jedenáct hokejových reprezentantů se na konci tohoto příběhu ocitlo v krutých komunistických lágrech. Ten večer začínalo v Londýně mistrovství světa. Jádro týmu však sedělo v Praze, v hospůdce U Herclíků u Národního divadla. Hráči zapíjeli žal a zlost. Před chvílí se vrátili z letiště v Ruzyni, kde jim oznámili, že Československo nebude na šampionátu hrát. Oficiální důvod zněl, že dva rozhlasoví reportéři, Josef Laufer a Otakar Procházka, nedostali vízum. To ovšem nebylo pravda. Britské informační středisko vyvěsilo ve výloze kopie obou dokladů. Chvíli nato zakryli lidem výhled pracovníci správy komunikací, kteří začali opravovat potrubí... V hráčích bublal vztek. Zpívali a nadávali na režim. V jedné chvíli vstali dva neznámí muži v civilu a chtěli zatknout útočníky Augustina Bubníka a Václava Roziňáka. Hokejisté se nedali a strhla se bitka. Místnost zaplnili policisté. Začala razie. Vyšetřování se ujaly Státní bezpečnost a Obranné bezpečnostní zpravodajství, které dostalo na starost hráče z vojenského klubu ATK Praha. Na stole bylo obvinění z velezrady a špionáže. Ve spisech se objevila kauza Modrý a spol. Přitom Bohumil Modrý, slavný brankář a osobnost dvojnásobných šampionů, u Herclíků onen večer chyběl a v té době už vůbec nepatřil do reprezentace. Půl roku strávili hokejisté v nelidských podmínkách vyšetřovací vazby. Spisy dosáhly desítek stran. Především se vyšetřovala výtržnost z restaurace a událost z prosince 1948. Tehdy byl nejlepší domácí klub LTC Praha na turné ve Švýcarsku a jeho hráči dostali nabídku k emigraci. Hlasovali a tým se - až na dvě výjimky - vrátil domů. Po dvoudenním procesu uslyšeli hokejisté 7. října rozsudky: Bohumil Modrý 15 let, Augustin Bubník 14 let, Stanislav Konopásek 12 let, Václav Roziňák a Vladimír Kobranov 10 let, Josef Jirka 6 let, Zlatomír Červený 3 roky, Jiří Macelis 2 roky, Antonín Španinger a Přemysl Hajný 1 rok, Josef Stock 8 měsíců. Odsouzen byl i Mojmír Ujčík, hostinský od Herclíků, dostal 3 roky. Na svobodě byli všichni v lednu 1955, kdy jim prezident Zápotocký udělil milost. Proč se to všechno stalo? Měl někdo zájem na tom, aby zlatý tým zmizel ze scény? Jasné je, že incident v hospodě byl pouze záminkou. "Asi nás potřebovali zlikvidovat jako mužstvo," domnívá se Augustin Bubník, v současnosti poslanec parlamentu. Na Bubníkův popud případ otevřel Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu. Pokouší se prošetřit i domněnku, zda za celou akcí nestál Sovětský svaz, kterému by československé mužstvo překáželo v rozletu. Sovětský tým hrál na světovém šampionátu poprvé v roce 1954 ve Stockholmu a hned získal titul. V té době byla většina československých šampionů ve vězení. Úřad se snaží především zjistit, jakou roli v případu měl Vladimír Zábrodský, tehdejší kapitán reprezentace. V hospodě U Herclíků sice nebyl, ale tvrdí se, že měl styky s významnými funkcionáři režimu. Mluví se o ministru Kopeckém a ruském velvyslanci v Praze Zorinovi. Zábrodský, největší osobnost reprezentace, nebyl do případu vůbec zahrnut. V Cibulkových seznamech je člověk stejného jména i data narození uveden jako důvěrník Státní bezpečnosti. Nikdy se však neprokázalo, že by Zábrodský spolupracoval s komunistickými úřady. "Měl by najít odvahu a říct, jakou roli v tom hrál," říká Bubník. "Chci, aby promluvil. Nejde o postih, ale ať řekne pravdu."
13. března 2000
