Ale proč mnozí kanoisté říčku v L'Argentiere la Bessée proklínají? Důvodů je víc - jedni si stěžovali na její pomalost, druzí spílali staviteli trati a další na extrémně dlouhé trati zkrátka odešli fyzicky.
"Já jsem s tratí delší o dobrých 20 vteřin než obvykle problémy neměl," hlásí Indruch, který předloni získal dokonce evropské zlato. Ale letošního bronzu si paradoxně váží mnohem víc.
"Před dvěma lety Evropu před olympiádou mnozí vynechali. Teď byla špička plná a nechyběl nikdo," vysvětluje.
Indruch vidí i další důvod, proč někteří favorité včetně Štěpánky Hilgertové nebo deblkanoe Volf-Štěpánek vyhořeli.
"Jelo se na přírodní vodě, to je nezvyk. Trénuje se hlavně na umělých kanálech," uvádí kanoista, kterému naopak Durance náramně sedla: "Těšil jsem se už na to nádherné prostředí."
Šampionát přitom pro Indrucha začal katastrofálně. V kvalifikaci zajel až devatenáctý čas a do finále šel se špatnou náladou. "Dostal jsem strašný nášup i od lidí, od kterých bych to nečekal," zamračil se účastník už dvou olympiád. Jenže ve finále v Indruchovi "bouchly saze".
"Cítil jsem super vodu, perfektně mně vyšly vracáky a i když jsem toho už měl plný brejle, vychutnával jsem si to," usmívá se borec, jenž nestačil jen na fenomenální dvojici současnosti - domácího favorita Tonyho Estangueta a Slováka Michala Martikána.
I když francouzská přírodní voda byla pro Indrucha příjemnou změnou, nemá problém ani s umělým korytem. To se před mistrovstvím světa v Troji poslouchá opravdu moc příjemně. "Závodím pro to, aby se vyhrávalo. Určitě chci medaili," netají ambice hradecký kanoista.
Kdyby si ale přece jen mohl vybrat, kde se pojede, zvolil by dravé peřeje ve Špindlerově Mlýně nebo na Lipně. "Je to taková výzva, protože zrovna tuhle vodu nemám moc osahanou. Zato v Troji to už znám dokonale. Ale to je vlastně výhoda," rozesměje se.
Počet medailových kandidátů se proti nedávnému závodu přece jen o trochu rozšíří, ale podle Indrucha má z mimoevropských kanoistů šanci jen obhájce titulu.
"Jó, Australan Bell. Ten umí překvapit," říká Indruch, který se chce dotřetice pokusit o olympijskou účast. A třeba i zopakovat páté místo z Atén.
"Chtěl bych dodržet heslo, že v nejlepším se má končit," překvapuje myšlenkami na konec. "Když se sportu dává vše, bolístky se hromadí. U mě to není jinak," přemýšlí Indruch.
"A taky mi táta s bráchou drží místo ve firmě. Nerad bych je zklamal," zubí se kanoista.
