Jak moc americký fotbal bolí?
Hodně. Po každém tréninku kulháme, bolí nás ruce, nemůžeme ani udržet skleničku s pitím. Ale o tom to je. Taková srdcovka.
Jak jste tenhle sport objevil?
Kamarád z Liberce mi zavolal, že se americký fotbal rozšiřuje a jestli se nechci přijet podívat. Chytilo mě to. Poznal jsem Honzu Veselého, trenéra s největším charismatem. On si nás tam udržel, z Varnsdorfu nás dojíždí šest. Někdy i sedm, podle místa – nejsou peníze.
Americkému fotbalu se věnujete teprve rok. Co se dá stihnout?
Ze začátku je to strašně moc informací. Člověk vůbec neví, kde má běhat, co dělat. Ale za ten rok jsem se hodně vytáhnul díky přípravě trenéra, každou chybu nám řekne.
Co vás vůbec na tom fascinuje?
Nejvíc tvrdost. Máte svoje problémy, přijdete na trénink a tam si to vybijete. A pak jedete domů zase s klidnou hlavou.
Přitom jste byl basketbalista, že?
K tomu mě přivedla moje maminka, hrála na Slovensku 2. ligu. Už v šesti letech mě dala na basket. Reprezentoval jsem Varnsdorf 12 let. Když jsem ale přijel do Liberce a viděl, jak se mi věnuje trenér a že si se mnou dokáže i hodinu povídat, tak takové věnování jsem v basketu kromě začátků s mámou v životě neměl. A to nemyslím nijak zle. Proto jsem kvůli americkému fotbalu zahodil 12 let basketu.
Nejste příbuzný s basketbalistou Věroslavem Suchardou, který s Chomutovem postoupil do ligy?
Vím, kdo to je, fandil jsem mu, ale v žádném vztahu nejsme.
V basketu jste byl díky postavě pivot. Co v americkém fotbale?
Jsem offensive linesmen guard. Tedy na lajně v útoku, ale dělám zeď pro quarterbacka, aby se k němu nikdo nedostal.
Takže s míčem se nepotkáte?
Jen výjimečně. Přesto mě to baví. Vybiju se tam, jsem na pozici, že někoho chráním, mám dost velkou zodpovědnost. Snažím se zdokonalovat, chodím na americké stránky, kde trenéři ukazují různé finty. Když jsem viděl americkou ligu v televizi, líbily se mi ty velké srážky, bylo to vážně cool.
Jste amatér. Kolik vás to stojí?
Dost. Ze začátku dáte strašně velkou částku za výstroj, helmu. Pak už jen doplácení hřiště, tréninků, cesty. Přechodně jsem kvůli práci v Praze, chci na vysokou školu. Zatím dojíždím do Liberce, do Varnsdorfu, furt pendluju.
Titáni: prohra, potlesk a hlava nahoře Liberečtí Titáni (v černém) proti Příbrami. Když historicky první zápas amerického fotbalu ve Varnsdorfu začal, malí caparti si na stejném hřišti s míčem kopali na branku. Ale už po půlhodině ho vzali do ruky, přetahovali se o něj a utíkali jeden druhému. Sport importovaný ze zámoří odstartoval severočeskou misi. Liberečtí Titáni si pro první domácí zápas v lize vybrali umělou trávu ve Varnsdorfu. Favoritu z Příbrami v neděli podlehli 21:32, ale kouč Jan Veselý byl hrdý. "Všímáte si, co mám?" podepřel si rukou bradu. "Hlavu nahoře! Poprvé v lize jsme ji takhle měli. Konečně jste ukázali, že máte na to být Titáni!" říkal hráčům. Titans vznikli před rokem, od letoška hrají sedmičkovou ligu (klasický americký fotbal je v 11 mužích). Na podzim se chystají zase mimo své hřiště. "V září Česká Lípa, v říjnu Děčín. Pozveme si soupeře k přátelským utkáním, abychom náš sport popularizovali," tvrdí Veselý. Chce také, aby v budoucnu vznikl klub v Děčíně. |
