Pro tento sen toho drobounká dívenka obětovala tolik jako málokdo. Musela překonat strach, bolestivé pády, trávit mnoho hodin denně v tělocvičně. "Málokdo vidí, jak je gymnastika tvrdý sport," říká.
Tvrdý, ale o to víc obdivuhodný. A pro studentku sportovního gymnázia, která ve volných chvílích ráda maluje, také úspěšný. Pálešová si vítězstvím na mistrovství republiky ve víceboji vybojovala vstupenku na olympiádu.
Kristýno, co pro vás znamená, že pojedete na olympiádu?
Znamená to strašně moc, vždyť na olympiádu se nedostane kdekdo. Ze začátku mi to ani nedocházelo, teď už přece jenom ano a moc se těším. Jsem taky ráda, že se potkám s různými známými sportovci. Sport sleduju všeobecně, třeba tenis, strašně ráda mám Tomáše Berdycha.
Pikantní je, že vaší soupeřkou v boji o Peking byla vaše oddílová kolegyně Jana Šikulová, se kterou denně trénujete. Jak jste to snášely?
Na trénincích jsme se vzájemně podporovaly a šly jsme do toho obě dvě spolu, dohromady. S tím, že až se rozhodne, která pojede, tak ta druhá ji bude podporovat. Naše kamarádství to určitě neohrozilo, i když to Janu určitě mrzelo. Ale pak mi řekla, že mi bude fandit.
Gymnastiku děláte od pěti let. Kdy jste začala snít o tom, že se jednou zúčastníte olympiády?
Až později. Jako děcko to tak moc nevnímáte, až kolem jedenácti jsem začala vyhrávat závody. Pak jsem si říkala, že bych jednou mohla.
Sportovní gymnastika je asi hodně tvrdý sport...
... je to strašně tvrdý sport. A málokdo to vidí a ocení.
Kolik hodin denně vám zabere?
Šest sedm. Každý den. I když sobotu mám teda volnou.
A je to pro vás pořád zábava?
Teď už to pokaždé moc zábava není, ale samozřejmě to dělám proto, že mě to baví. Jinak bych to určitě nedělala tak tvrdě.
Jak jste na tom se strachem? Většina gymnastických prvků působí docela hrůzostrašně.
To je právě to, že se nesmíte bát. Protože když do toho jdete se strachem, tak je mnohem větší riziko, že se něco stane. Musíte se postavit, koncentrovat se na to a říct si: Jdu do toho. A udělat to.
V kolika letech se vlastně začíná s náročnými akrobatickými cviky?
To je individuální, podle talentu a podle šikovnosti dětí. Ale většinou už v osmi se začínají dělat nějaké ty těžší cviky na akrobě.
A v osmi letech se jde nebát?
To ne, děcka se bojí všechny.
A jak to malí gymnasté a gymnastky překonávají?
Jednak je tam od toho trenér, který vás chytá. A jinak jde o to, překonat to. Ale u těch dětí je hlavní ten trenér, který vás dotlačí k tomu, aby jste do toho šel s klidnou hlavou a soustředil se.
Asi jste zažila i dost tvrdých pádů.
To ano, strašně moc. Ale já jsem neměla až tak moc zranění, za těch dvanáct let jsem na tom ještě docela dobře.
Vaším oblíbeným náčiním jsou bradla. Zaměříte se na olympiádě na ně, nebo si kladete cíl spíš do víceboje?
Spíš do víceboje. Bradla jsou moje nejlepší disciplína, ale na olympiádě mi to do finále asi nebude stačit. Musela bych zajet úplně perfektní sestavu bez chyby a to se nedá, rozhodčí vždycky něco najdou.
Jaké umístění ve víceboji byste tedy brala jako úspěch?
Spokojená se vrátím, když se mi povede dobrý závod. A když mi to vyjde, tak bych se do finálové čtyřiadvacítky mohla dostat.
Ve vašem věku vás nejspíš čeká ještě aspoň jedna olympiáda. Máte představu, kam byste to v kariéře chtěla dotáhnout?
(přemýšlí) Určitě bych chtěla vylepšit své sestavy a být ve víceboji třeba do desítky. Uvidíme, jak mi to půjde, čtyři roky jsou strašně dlouhá doba.
A tušíte, jak dlouho ještě budete dělat gymnastiku?
Myslím si, že se to nedá říct, ale určitě nechci být ten typ, co jede na jednu olympiádu a skončí. Mě prostě gymnastika baví a čím jsem starší, tím víc toho umím a nemusím už tolik trénovat. Takže sem klidně budu chodit i do pětadvaceti nebo i déle. Nedokážu si ani představit, že bych teď s gymnastikou skončila. Nevím, co bych dělala. Pro mě je to část mého života, a kdybych měla celý den volno, tak bych se asi nudila.
