„Ale jinak? Nic zásadního se neudálo,“ ujišťuje. V den, kdy si na Trnávce zajistila start v olympijských Aténách, zároveň slaví 36. narozeniny.
Příjemně se to sešlo, že?
Nakonec jsem si dala sama ten nejhezčí dárek. Zato na podzim, jakmile jsem uviděla termínovku, hned jsem si pomyslela: Ježišmarja, to vůbec žádné narozeniny nebudou.
A vidíte, aténskou definitivu jste si zajistila v předstihu. Co vás po projetí cílem nejdřív napadlo?
Že je konec nejistoty, jak strávím léto. Až dodneška pro mě totiž kalendář sezony končil druhým dubnovým víkendem.
Tomu nechci věřit. Neřešila jste, co budete dělat potom? Vy, mistryně světa?
Opravdu ne. Nedívala jsem se, kdy jsou Světové poháry a kdy olympiáda. Připadalo mi to jako ztráta času a energie. Kromě toho: nechtěla jsem nic zakřiknout.
Jste pověrčivá?
Na čísla a na talismany ne. Ale myslím si, že není správné plánovat závody, které ještě nemám zaručené.
Porovnejte svou jarní formu s minulými lety. Je vynikající?
Spíš klasická. Nepředvádím na vodě nic mimořádného. Jen mě překvapilo, jak jsem letos psychicky silná a soustředěná.
Vítězila jste o šest, o deset sekund před Irenou Pavelkovou. To není mimořádné?
Výsledky jsou zkreslené, ovlivnily je šťouchy. O tolik pomalejší než já Irča není.
Manžel je ohnivák
Váš manžel Luboš v trenérské radě požadoval, abyste byla domácí kvalifikace ušetřena. Ohnivé projevy na toto téma pronášel i do televize.
Myslel si, že už jsem dostatečně prověřená mezinárodními závody a že mi další testy doma neprospějou. Vypočítával, co všechno bych místo toho mohla natrénovat. Argumenty lidí, kteří požadovali můj start, prostě odmítal uznat.
Co byste si přála vy?
Aby mě v trenérské radě obhajoval i někdo jiný než Luboš. Vypadá divně, když se mě zastává jen manžel.
Máte pak pocit, že plavete sama proti proudu?
Já ne. Luboš by ho asi měl mít.
Jste spolu téměř 24 hodin denně. Pohádáte se občas při tréninku?
Ani ne. Ale když veřejně kritizoval, že mě přinutili závodit o nominaci, tak jsme se neshodli. Snažila jsem se mu vysvětlit, že ostatní mohou mít jiný pohled, jenže Luboš je přesvědčený o své pravdě. Radši se rozčiluje, je ohnivý. A mě považuje za příliš jak to říct? - vyrovnanou s věcmi.
Loni jste tvrdila, že šetříte s chutí závodit. Bude to platit i letos?
Asi jo. Určitě omezím Světové poháry. Jsou divně rozeseté, nezůstalo by mi místo na kompaktní tréninkové období. Kdybych tři měsíce pořád jen závodila, mohla by mi dojít fyzička právě v Aténách.
A co červnové mistrovství Evropy, cesta do vodácky neprobádané Makedonie? Podniknete ji?
Pravděpodobně ne. Nevadí mi, že jde o neznámou trať. Ve stejnou dobu však bude otevřený pro trénink aténský kanál. Té příležitosti chci využít.
V 36 na hry? Nevěřila bych
Na Trnávce jste o víkendu promrzla. Také vás něco bolí?
Trošku předloktí a možná mám malinko vyhozená žebra. Zajdu na Duklu, tam mě napraví.
Po všech letech strávených na vodě vaše tělo obdivuhodně drží.
To je dar. Pomohla mi i gymnastická průprava v mládí. A navíc: nikdy jsem se moc nepřetěžovala. Vodní slalom je jedním z mála sportů, kde se dá vydržet tak dlouho.
Kdyby vám ve dvaceti řekli, že v šestatřiceti pojedete na olympiádu, uvěřila byste?
Samozřejmě, že ne.
Co jste si tehdy myslela, že budete dělat po třicítce?
Nemyslela jsem si nic. Zrovna tak teď nepřemýšlím, kde se ocitnu v padesáti. Člověk má naplno prožívat přítomnost a to, čím právě je. Přesně tak to dělám. Sport jsou někdy šílené nervy, ale příjemné věci převažují.
Vyskytly se názory, že Hilgertová dál pádluje jen kvůli sponzorům.
Takové pomluvy mi nebyly příjemné. Když lidé za vším vidí jen peníze, jsou hloupí. Dívám se na svět jinak.
Jak? Peníze považujete za druhotné?
Kdyby mě vodní slalom neuživil, už ho nedělám. Ale kdybych pokračovala dál jen kvůli sponzorským smlouvám, styděla bych se. Dokonce jsem loni sponzory varovala: Dáváte mi peníze na olympiádu s rizikem, že si ji nemusím vyjet.
Místo bomby trička
Žádná jiná vodní slalomářka v historii nestartovala na čtyřech olympiádách. Připadáte si jedinečná?
Kdepak. To je specialita vás novinářů, že vyhledáváte statistiky a rekordy. Nelíbí se mi třeba rčení, že někdo doplnil medailovou kolekci. Když už mám dvě zlata, nepojedu přece do Atén jen pro stříbro... Kdo ví, jednou možná řeknu: Prožila jsem toho hodně, byla jsem na čtyřech olympiádách. Jenže teď se soustředím jen na tu nejbližší.
Ovšem jistě víte, kde bude ta další?
Jasně, v Číně.
Nechává vás už naprosto chladnou?
Vždyť mě dobře znáte. Nikdy neplánuju dál než na rok dopředu.
Já vím. Nejspíš po aténském závodě oznámíte: Na podzim se rozmyslím, jestli chci pokračovat dál. Ale nepřitahuje vás ani příští mistrovství světa? Za rok ho hostí Sydney, tam se vám moc líbilo.
(směje se) Nevím, fakt nevím.
Z čeho máte v Aténách největší strach? Z chaosu ve městě? Z teroristických hrozeb?
Tyhle vnější problémy nemůžu ovlivnit. Nechci, aby mě vyváděly z míry.
V olympijské Atlantě jste zvítězila pár hodin poté, co ve městě vybuchla bomba.
Z té byli vystrašení i organizátoři ve vodáckém areálu. Nařídili nám tehdy nekompromisně: Všichni odejděte, leží tu nějaká podivná taška. Potom se do ní podívali a našli uvnitř pár triček. Tušila jsem, že to tak dopadne. Nepřipouštěla jsem si možnost, že by někdo u trati nechal bombu.
Obáváte se tedy spíše slané vody v aténském kanálu?
Naštěstí na prvních trénincích nebyla tak hrozná. Jen když budeme ve vodě delší dobu, asi očím neudělá dobře. Měla bych si obstarat nějaké kapky.
A bojíte se sama sebe?
Někdy jo. Ale už jsem se snad naučila, jak se chovat v důležitých okamžicích.
Uspokojí vás na hrách pouze medaile?
Skoro každá vodní slalomářka, která se nominuje, odjede do Atén s medailovými ambicemi. Bude nás tam jen dvacet. A bude to tvrdý závod.
