„Byla to určitě dobrá zápasová prověrka,“ ohlížel se Slováček za dvojutkáním. „Ukrajina má výborný mančaft, dlouhodobě dosahuje super výsledků a poráží i top týmy z Evropy a světa. Věděli jsme, že to s nimi nebude nic lehkého,“ pokračoval osmadvacetiletý útočník.
Tím spíš je pro vás úvodní výhra 4:0 hodně cenná, že?
Nás samotné to skóre překvapilo, Ukrajina moc gólů nedostává. A nám se jim podařilo dát hned čtyři a navíc jsme vzadu udrželi nulu. Ve druhém zápase soupeři ovšem ukázali svou třídu. Dobře se na nás připravili a my už jsme si nevytvořili tolik šancí. A když jo, neproměnili jsme je.
V čem se kromě výsledku oba duely ještě lišily?
Bavil jsem se o tom i s brankářem Ukrajiny Dymou (gólman Era-Packu Dmitrij Litviněnko): oni prý strávili tři hodiny u videa a rozebírali naši hru. Vyplatilo se jim to, i když my bychom si s tím i tak měli poradit. Ale chyběla potom už trochu i síla a lehkost projevu. Nebyli jsme tak aktivní, jak by bylo potřeba. Druhá věc je, že nám Ukrajina v odvetě brzy dala gól a mohla následně chodit do brejků, tak jako my v prvním utkání.
Váš spoluhráč Tomáš Vnuk o druhém duelu řekl, že to byl pro Česko „zápas blbec“. Myslíte si totéž?
Ve druhém poločase jo, ale po prvním Ukrajina vedla zaslouženě. My jsme pak museli otevřít hru, nějaké příležitosti měly oba týmy. Ale celkově byla Ukrajina rozhodně lepší.
Proti Ukrajině se loučil váš klubový parťák Roman Mareš. Během zápasu v Chrudimi obdržel dres jako vzpomínku na stovku zápasů, na niž v reprezentaci dosáhl. Dostal nějaký dárek i od kabiny?
Všichni jsme mu pogratulovali. Já doufám, že to ještě třeba jeho poslední zápasy za nároďák nebyly (Mareš má nyní na kontě 103 startů). V červnu chystáme definitivní rozlučku, tam to bude jaksepatří.
Romanu Marešovi zanedlouho bude už 44. Dovedete si představit, že byste sám za národní tým v tom věku ještě hrál?
To si představit neumím, hráčů jako Roman je strašně málo. Je to obdivuhodné. Svoje kvality předvádí i v Chrudimi při tréninku. Pořád k tomu má profesionální přístup, což je možná jeden z důvodů, že je schopen hrát na téhle úrovni i v těchto letech. Je to tím pozoruhodnější, že není brankář. Ti v kolektivních sportech bývají dlouhověcí. Roman má při tom svůj futsal založený na rychlosti a pohybu.
Vtáhla vás divácká kulisa střetnutí s Ukrajinou? Jak v Chrudimi, tak i v Kutné Hoře bylo vyprodáno...
V Chrudimi lidi přijdou vždycky, když se podobná akce koná, futsal tam je v povědomí. V Kutné Hoře ho zase tolik neznají, měl tam premiéru. Před časem tam postavili novou halu a PR manažer české reprezentace Michal Pavlík pochází právě odtamtud, tak se to spojilo. Atmosféra byla v obou případech vynikající.
Na čem se podle vás dá ze zápasů s Ukrajinou do budoucna stavět?
Na stylu, kterým jsme hráli v Chrudimi, i když se musíme poučit ze druhého utkání v Kutné Hoře. Tam jsme nepředváděli úplně to, co jsme chtěli. Prohrávali jsme a pak už se to těžko dohánělo. Přesvědčili jsme se, že se můžeme měřit i s takovými týmy, víme, jakým způsobem bychom v kvalifikaci o mistrovství světa chtěli hrát. Výhra se špičkovým evropským soupeřem se počítá - i když ta odveta na to hodila trochu stín.
