Dvořák ukázal, kam až může jít

P r a h a - Desetibojař Tomáš Dvořák zůstává pevný ve víře, že ještě do konce roku zdolá hranici devíti tisíc bodů. O víkendu v Götzisu mu k ní chyběla jen stovka. "Každopádně na to mám. Jsem o tom přesvědčen," řekl Dvořák. Kdo ví, jak by závod v Götzisu skončil, kdyby Dvořák vydržel zdravý. Jenže on si v závěru prvního dne poranil koleno a druhý den byl ovlivněn bolestí. Diagnóza zní: přetížení úponu čtyřhlavého stehenního svalu. "Nehrozí, že se to utrhne, protože ten úpon je silný. O původu bolesti se toho moc neví. Ale je ohromná," řekl Dvořák.

Možná mu uškodilo příliš velké odhodlání do poslední chvíle se nevzdávat. Trochu se nechal unést atmosférou velkého závodu a žádal od svého těla výkon na hranici možností.
Ve výšce se vybičoval k výbornému osobnímu rekordu 209 centimetrů. Jenže už na předchozí výšce 206 centimetrů se zranil. Do konce soutěže ještě přetrpěl pět dalších skoků.

"Byla to závodní záležitost. Je to prostě něco jiného než trénink," vysvětloval. "Rozeběhnul jsem se jak blázen. A ono stačí jen o pár centimetrů špatně nastavit nohu a je to tam." V každém z letošních tří závodů si Dvořák poranil koleno právě ve výšce. V zimě kvůli tomu nedokončil sedmiboj v Tallinnu, na halovém mistrovství Evropy v Gentu bolest překonal a vyhrál v evropském rekordu.

Po zkušenosti z Götzisu, zdá se, ví, jakou udělal chybu. Potřebuje ubrat na síle a získat ještě o něco víc lehkosti v technice. A pak se bude moct řídit radou výškařského odborníka Jaroslava Kováře, s kterým teď spolupracuje: "Na všechno se dá vyzrát." V neděli, druhý den desetiboje, ale od rána zápasil s bolestí.

"Ráno jsem se sotva dopajdal na snídani. A musel jsem se vydatně rozklusat. Uběhl jsem dva a půl kilometru, než jsem nohu rozcvičil." V závodě pak ztrácel. Ve všech disciplínách druhého dne byl horší než při loňském světovém rekordu v Praze. Lze se oprávněně domnívat, že marodné pravé koleno mělo na Dvořákův výkon vliv.

"Byl to handicap podvědomí. Všechno bylo nedotažené. Třeba disk je vyloženě záležitost pravé nohy," tvrdí Dvořák. Získat sto bodů, pokud zrovna činí rozdíl od světového rekordu, není zase tak jednoduché. Ovšem Dvořák nebyl daleko. Stačilo třeba právě hodit o pár centimetrů dál diskem a k tomu přidat třeba decimetr v tyči.

Nebo dvě tři desetiny v závodě na 400 metrů. "Dalo se tam získat dvacet bodů navíc.
Je to málo, ale někdy až moc," prohlásil Tomáš Dvořák.
Přesto se brání tvrzení, že mu vylepšení rekordního výkonu uteklo jenom proto, že končil zraněn.

"To nemůžu říct. Chybělo mi trochu štěstíčka. Všechno to bylo vydřené. Žádná laťka se nepohupovala a pak nezůstala. Buď vše bylo čisté, nebo to spadlo." V nikoli stoprocentním zdravotním stavu však Dvořák získal tolik bodů, jako žádný jiný desetibojař před ním.

V prvním závodě sezony získal o 162 bodů víc než při premiéře v loňském roce. V něm pak překonal světový rekord a vyhrál mistrovství světa. To všechno naznačuje, že Dvořákovy schopnosti mohou zajít přes devítitisícovou hranici. Další závod ho čeká poslední červencový víkend v Talance. "Uvidím, jestli budou hvězdy nade mnou," řekl Dvořák.

Na oficiální stránce atletické federace IAAF se po závodu v Götzisu objevil titulek: Dvořák - nejlepší atlet světa? Už mnoho nechybí, aby otazník vystřídala tečka.


Sport v roce 2024

4. - 26. 5. Cyklistické Giro d´Italia
10. - 26. 5. MS v hokeji, Praha a Ostrava
26. 5. - 8. 6. Tenisové Roland Garros, Paříž

Témata: Tomáš Dvořák