„Datum jsme původně chtěli kvůli covidu tajit, aby nepřišli lidi. Ale nakonec to můžu říct: Lahošť u Teplic, vápenka, úterý. Stejně nikdo není zvědavý na nějakého Vencla, který beztak nebude během svého výkonu vidět,“ směje se český ledový muž, který stanoví světový rekord a možná překoná i ten Guinnessův. Poplave pod ledem na jeden nádech bez neoprenu a v těch nejtěžších podmínkách - tedy bez čepice a závaží, na které jsou freediveři zvyklí.
Devadesát metrů pod ledem jen v plavkách. Český freediver chce do Guinnessovky |
Proč padlo rakouské ledovcové jezero Weissensee?
Je velmi komplikované se dostat do Rakouska. A velmi drahé kvůli restrikcím. Když jsme to plánovali a potřebovali jsme mít jistotu, co a jak, museli bychom strávit pět dní v karanténě. Nic dobrého pro výkon. K tomu dva testy. To všechno zaplatit pro 15 lidí plus pět dní ubytování navíc, takže by to šlo o 200 tisíc korun nahoru. Zůstáváme doma.
Budou v Lahošti podmínky pro Guinnessův rekord? V pravidlech je led tlustý 30 centimetrů.
Úplně skvěle mrzlo, takže jsem po večerech vyráběl led s kamarády. Chodíte, děláte díry a zalíváte rybník. Až to ztvrdne, tak znova. Ale přišla obleva, mrazy už nebudou. Čekáme, jaká jsou přesně pravidla pro měření těch 30 centimetrů. Uvidíme, jestli se jim podaří naměřit třicet dřív, než to odplavu, nebo to spadne pod tuhle hranici. Každopádně plavat pod ledem půjde, za těch pár dní určitě nezmizí.
Mrzelo by vás, kdyby nakonec o rekord nešlo?
Ono o něj nakonec půjde v každém případě. Když led bude pod třicet, nebude to Guinness, ale světový rekord. Pojistili jsme si to u freediverské asociace Pure Apnea. Kdybych plaval jen pro ni, dovoluje mi závaží a čepici. S tím bych zaplaval víc, jenže i tak do vody půjdu bez toho. Chci, aby můj výkon měl tak jako tak hodnotu Guinnessova.
Zakládající Guinnessův rekord utvořil legendární Holanďan Wim Hof the Iceman, teď ho drží Dán Severinsen, který uplaval 76,2 dálkového metru. Jaké je maximum v Pure Apnea?
Tam ho budu vytvářet. Díry budou ovšem dané. Poslední je na osmdesáti metrech a je jich pět. První po 40 metrech, další tak po čtrnácti. Když se teoreticky vynořím na 65, udělá se z toho světový rekord, ale tím bych se zase moc nechlubil, nebude mít pro mě hodnotu.
 |
Když se budete cítit víc než na 80 metrů, nebude vás štvát, že už nemáte díru?
Nebude. Naopak je lepší, aby se na světě „přiživilo“ na tomto rekordu víc freediverů. Když za rok někdo zaplave 82 a nebude vůl a nedá hned 110, on si na tom udělá jméno, pak někdo další zaplave 85, jiný 87. Populární budou všichni a zpopularizuje se i náš sport.
Tréninkově jste už potřebných 80 metrů zvládl?
Ne, ještě nikdy, asi v pátek to poprvé zkusím. Nejvíc jsem zaplaval 75 metrů, ale bez stresu. Říct mi někdo, že musím zaplavat ještě dalších 25, zvládl bych to.
Máte strach?
Co já mám? Nějaké obavy. Ne, to není správné slovo. Nervozita je lepší. A to z důvodu, že to nikdo nikdy přede mnou v těchhle podmínkách nezaplaval. Už pár freediverů zaplavalo stovku pod ledem, ale třeba s čepicí. Nejvíc mi právě vadí, že ji nemůžu mít. To je nejhorší.
Plán freedivera Davida Vencla na rekordní zápis.
Proč?
Celý organismus až po krk se může adaptovat na chlad a pak mu už nevadí. Jediné, co se nedá otužovat, je hlava. Pouze si může zvyknout na tu bolest. Jak když boxer buší do pytle, tak má pak umrtvené klouby a bolest už necítí. Tohle já trénuji. Nořím se do sudu s ledem na balkoně a umrtvuju hlavu. To je moje specialita. Sud jsem měl zasolený, takže voda mrznula až při minus pěti stupních Celsia. Při minus čtyřech jsem dělal zádrže dechu, celý potopený, dvě až tři minuty. To je mnohem výraznější, než co mě čeká. Rozdíl mezi 19 a 20 stupni Celsia není tak velký jako mezi nulou a minus jedním.
Jak dlouho budete pod vodou?
Vychází to na minutu a 45 vteřin. Teď v rámci tréninku jsem plaval 75 metrů za 1:40 minuty. Poplavu v hloubce přibližně 250 centimetrů pod hladinou.
V přípravě jste se nořil do ledové vody i se snowboardistkou Evou Samkovou.
Ano, i s Evou jsem se otužoval u ní v Českém ráji. Moc příjemné. Ve Vrchlabí byli s Markem Adamczykem, hercem a jejím přítelem, na Vánoce, nejdřív jsme se procházeli, pak jsme vyrazili do vody. Všichni tři. Byl jsem i za akrobatickým pilotem Petrem Kopsteinem v Karlových Varech, naučil jsem ho otužovat. A pak ještě zápasníka v MMA…
Snad ne Vémolu?
Ne, ne. Nechtěl jsem, aby tam měl někdo větší prsa než já. Tedy Eva Samková je má (smích). Šlo o Leoše Brichtu. I pro něj to byla výzva, nakonec to taky zvládl.
David Vencl si libuje v extrémních výkonech, v jeho rekordu ho podpořila i snowboardistka Eva Samková.
Jak jste se dostal k Samkové?
Byl jsem u filmu Poslední závod, kde všichni umrznou. Je to o běžcích na lyžích Hančovi a Vrbatovi, kteří tragicky umřeli. Dělal jsem tam instruktora otužování, aby herci ten film dokončili, respektive aby se dožili těch scén, než umřou (smích). Hraje tam právě i Marek Adamczyk, takže se to nějak všechno pospojovalo. Přes Marka jsem se dostal k Evě a pro ni to bylo natolik sympatické, že se rozhodla, že moji akci ráda podpoří. Eva je známý otužilec. Když média chtějí reportáž s hercem, tak řeknou Pavlovi Novému, když se sportovcem, tak osloví Evu Samkovou.
Nevydržela ve vodě déle než vy?
(Smích) To zase ne. Ale je moc sympatická, normální. Přesně taková, jak jsem si ji představoval.
Co vám k pokusu o rekord řekla?
Že to je hustý. Ona je zvyklá o takových věcech nepochybovat, řekla, že mi věří, že to dám.
Vencl je špičkou freedivingu: Na gauči vydržím i osm minut bez dechu |
Zmínil jste, že jste se dostal i k filmu. Dá se říct, že otužování vám otevřelo jiný svět?
S nadsázkou jsem říkal, že když už vás v televizi nebaví covid a někam to přepnete, většinou narazíte na Vencla. Byl jsem snad sedmkrát v televizi za poslední měsíc a půl. Jak se roztrhl pytel s otužováním, krásně se to rozjelo. Když je nějaká reportáž o otužování, chtějí tam Vencla jako odborníka. To já určitě jsem, ale nemyslím si, že bych byl největší odborník a ani nejotužilejší. Ale zase v té kombinaci, v tom možná nejlepší budu.
Jaký pro vás byl zážitek pracovat u filmu?
Super. Dokonce jsem se dostal do komparzu, hraju účastníka zájezdu ROH z roku 1956. Což možná nedává moc smysl, protože Hanč a Vrbata zemřeli při závodě v roce 1913, ale on je to retrospektivní film. Příběh vypráví Oldřich Kaiser, jeho hrdina Emerich Rath jako jediný z těch, co závod nevzdali, přežil.
Když mluvíme o tom přežití, je nějaká možnost, že by se váš pokus o rekord nějak zvrtnul?
Není. Nevím, co by se muselo stát. Já jsem přesvědčený o tom, že bych to byl schopný zaplavat i bez doprovodu, ale lidí se mnou bude pod ledem šest. Dva poplavou pod vodou se mnou, další na mě budou čekat po cestě, navíc je tam skvělá viditelnost. Takže když mi hrábne a rozhodnu se, že poplavu třeba někam doprava, do dvou vteřin mě někdo chytne za ruku nebo za nohu a řekne, že tudy ne. Od díry v ledu budu nejdál 20 metrů. Aby se něco stalo, muselo by mi doopravdy hrábnout. Něco jako když jedete po dálnici a strhnete volant.
