Zdeněk Hrubý, Radek Jaroš, Petr Mašek a Martin Minařík si prožili kruté chvíle, absolvovali prý nejnebezpečnější a nejtěžší výstup v životě. Na vrchol hory vysoké 8046 metrů se dostali v sobotu kolem osmé hodiny ranní středoevropského letního času.
Návrat z vrcholu se o den oproti původnímu plánu protáhl a zanechal na členech expedice zdravotní následky. "Teď si léčíme bolístky. Huby máme rozpraskaný, že každé sousto bolí, a stejně tak hlt čaje, o slivovici nemluvě," napsal na svých internetových stránkách Jaroš ze základního tábora. "Dusíme se kašlem, který přechází do zvracení, kdy to vypadá, že vyzvracíme plíce," popsal krušné chvíle.
Stali se první českou a sedmou expedicí v historii, která horu zlezla obtížným alpským stylem bez použití kyslíkových přístrojů. "Krev nám teče při každém vysmrkání a zároveň se marně snažíme uvolnit nos plnej krve a strupů, o trhlinách nemluvě. Ráno jsem zjistil, že mám rozseklý koleno," líčil patálie Jaroš.
Každý prý má několik necitlivých a omrzlých prstů. "Ale jsme v pohodě, asi se nám něco podařilo a těšíme se domů!" napsal Jaroš, který se svými kamarády odletí v sobotu.
"Bylo to určitě nejtěžší a nejnebezpečnější lezení, co jsme kdy absolvovali," napsal Jaroš. Pro Hrubého a Jaroše je Šiša Pangma už pátou zlezenou osmitisícovkou. Minařík má na kontě o jednu méně a Mašek stanul na vrcholu osmitisícovky podruhé v životě.
Nejkrušnější chvíle si čtveřice prožila při závěrečném výstupu na stěně, která měla téměř pořád sklon 60 stupňů. "Snažili jsme se lézt tak, abychom nebyli pod sebou, aby když tak spadl 'jen' jeden," vyprávěl Jaroš. Každý lezl s patnáctikilovým baťohem a kolem nich prý lítaly kusy ledu a občas i kameny.
"Sklon neumožňoval se zastavit a napít," upozornil horolezec. Čtveřice se zcela dehydrovaná po devíti hodinách pochodu jen na předních hrotech maček rozhodla bivakovat pod několikatunovým serakem, masou ledu a sněhu. "Normálně by tam vlezl jen sebevrah. Ale ukecal jsem kluky, že když nic jiného, tak to bude rychlý a nebude to bolet," vzpomínal Jaroš na krušné chvíle.
Přiznal, že každé zvednutí nohy po jediném dnu těžkého lezení vyvolávalo křeč, která se občas dostavila i v noci. Cestou zpět navíc slaňovali kilometr ve čtyřech na dvou lanech. "Navíc došlo jídlo a pití, neměli jsem dostatek plynu, bylo nám hodně zle,
byli jsme hodně dodrbaný," přiznal.
Dnes už však všichni mají dobrou náladu a těší se na cestu domů. Mají nicméně problémy s technikou - nejdou jim odesílat zprávy, nedobíjí se jim baterie. "Ale musíme dát dohromady zbytky sil, zabalit, rozdělit zbylý materiál, ošetřit rány a hurá na letadlo," prohlásil za všechny.
