To vše ve vedru a zdrcující vlhkosti vzduchu. Mezi všudypřítomnými billboardy propagujícími mexická piva se již neztrácejí transparenty a plakáty inzerující mistrovství světa v triatlonu, nad centrem závodu vlaje gigantická mexická vlajka, velká snad jako polovina fotbalového hřiště.
Mezi triatlonovým světem se neztrácí ani česká výprava, sídlící ve stejném hotelu jako například národní týmy Austrálie či Velké Británie. Závodníci jsou zatím zcela v pohodě, „starťák“ na nich ještě zdaleka není znát. V klidu je i koordinátor české reprezentace Jiří Jelínek.
„Nejsem nervózní, vím, že jsme pro úspěch udělali maximum,“ říká. „Podmínky pro přípravu měl náš tým srovnatelnou s nejvyspělejšími zeměmi, i tady přímo v Cancúnu jsme našli v hotelu Grand Caribe Real skvělé prostředí.“
Do přípravy reprezentantů v dějišti šampionátu nezasahuji, každý má své osobní tréninkové plány, vystupuji zde jako koordninátor. Jsem ale osobním trenérem Michala Daňka a u Renaty Berkové mám na starosti plavání. Většina závodníků má dnes více trenérů, nebo se trénují sami.“
Podle Jiřího Jelínka si do Cancúnu přijeli pro medaili Filip Ospalý i Martin Krňávek, doufat v medaili se podle jeho slov může i v kategoriích K23 a v závodě juniorek.
„Tyhle závody jsou vždy loterií,“ říká Jiří Jelínek. Také závod žen vidí jako zcela otevřený, ale varuje před běžeckou sílou soupeřek.
„Byl bych zklamaný a považoval bych za neúspěch, kdyby v kategorie elite nikdo z našich nebyl v první patnáctce.“
Reprezentanti mají v Cancúnu téměř absolutní volnost. „Jsou to absolutní profesionálové, mají své výkonnostní cíle. Není to o tom, že bych kontroloval večerky a co jedí. V tomto směru je triatlon naprosto bezproblémovým sportem, se všemi se pracuje velmi dobře,“ pochvaluje si šéf týmu.
Zatímco Cancún již zcela pulsuje triatlonem, o několik kilometrů dál, v dřevěných chatrčích uprostřed džungle Yucatánu nemají chudí Mexičané, žijící v neuvěřitelně nuzných podmínkách, o světovém šampionátu ani ponětí. Mají jiné starosti.
