„Dostávám se do toho poměrně těžko, hlavně kvůli času. Ale odhaduju, že za ten měsíc bych opravdu mohl být zpátky ve vrcholné formě, což mě příjemně překvapuje. Díky tomu se cítím relativně v klidu. Samozřejmě, že už mě občas něco bolí, třeba klouby, ale není to nic, co by mě nutilo přemýšlet nad tím, že se na to vykašlu,“ říká 40letý boxer, restauratér i politik.
Jak jste na tom s kondicí a váhou teď?
Snažím se trénovat dvakrát denně a hubnout. Není to úplně sranda, protože politika, práce, rodinné věci a tak dále. Někdy mi trénink dvakrát za den nevyjde, jindy třeba jen jednou. Co se týká váhy, padá to dolů, začínám se zamýšlet nad tím, co jím a kdy, ale pořád to ještě není ono. Do zápasu mám ještě relativně daleko a cítím, že nebude velký problém váhu udělat. Na druhou stranu bych byl dost nerad, abych s tím bojoval až na konci. Rád bych to měl trošku dopředu, abych se mohl najíst na Vánoce, ale jednoduché to nebude. Mám kolem 80 kilo po běhu, takže chybí shodit nějakých 4–6 kilo.
Dá se specifikovat, na co se v tréninku nejvíc zaměřujete?
Úplně asi ne, pořád dělám, co jsem byl zvyklý. Hodně běhám, kruhové tréninky, překážkové dráhy a tak. Zatím to převážně zaměřuju na váhu, abych zvýšil pohyb, potil se a kila šla dolů. Měl jsem i nějaké sparingy, probíhalo to relativně v klidu, poznal jsem, že jsem to ještě nezapomněl. Samozřejmě před tím zápasem budu muset boxovat ještě víc, protože to je to, co se trošku za ty čtyři roky zapomene. Prostě budu potřebovat nějaké tvrdé zápasy, aby to nebylo jen tak na pohodičku. Musím pocítit, že mě to bolí, že mi to vadí. Z Německa dorazí můj trenér, aby mě pár dnů vedl. Zároveň jsme domluvení, že i já pojedu do Německa, abych si tam vyzkoušel nějaký sparingový zápas, aby kouč viděl, že se aspoň částečně může na mě spolehnout. Že si třeba neudělám ostudu.
„Babiak má podobný styl jako já, což nemám rád. Ale myslím si, že ho přetlačím.“ Lukáš Konečný |
Jde vám trénink víc ztuha, nebo je to pořád stejné?
Jde to víceméně pořád stejně, ale ještě nejsem v té úplně vrcholné fázi přípravy. Nejdu z tréninku, že bych byl úplně zabitej, musím to ještě zintenzivnit. Je to zatím asi takové, jako když jsem třeba měsíc po zápase pil a pak jsem zase skočil do plné přípravy.
Máte nějaké zprávy z tábora vašeho soupeře?
Nemám. Mám na něj číslo, mohl bych se ho zeptat, ale kašlu na to. Doufám, že mi z toho třeba necukne, že bych se připracoval zbytečně nebo jsme museli na poslední chvíli shánět jiného soupeře. Samozřejmě se to stát může, ať z toho důvodu, že by to vzdal, nebo že se může zranit či onemocnět, což se samozřejmě může stát i mně. Ale věřím, že kdyby něco takového hrozilo, že se to snad dozvím včas, protože ten zápas už není jen moje věc, ale je do toho zapojených hodně dalších lidí.
Jaké jsou silné stránky Slováka Babiaka?
Koukal jsem na něj, má takový podobný styl jako já, je zabalený, chce se rvát, což mi úplně nevyhovuje. Nemám rád, když má někdo stejný styl jako já. Pak je tam přetlačování, kdo s koho, kdo vnutí svůj styl soupeři. To se mi úplně nehodí, ale myslím si, že ho přetlačím já.
Po ohlášení comebacku se o vás znovu více zajímají fanoušci i média, jak si to užíváte?
Malinko to vnímám, je mi to příjemné, nebudu lhát. Je to trochu návrat do mládí. (smích)
Když se vám to tak zalíbilo, nemyslíte už i na další zápas? Vyzval vás Štěpán Horváth.
Ani ne, ale samozřejmě občas to v hlavě mám. Ale sám vím, že to je hloupost nad tím teď přemýšlet. Nechávám jakékoliv rozhodnutí až po tomto zápase, podle toho, jak to proběhne. Samozřejmě není jisté, že hned po duelu s Babiakem řeknu, že do toho jdu, ať to dopadne jakkoliv. Možná budu potřebovat nad tím přemýšlet. A to i v tom smyslu, jestli si to ten dotyčný (Štěpán Horváth) vůbec zaslouží, abych do toho šel a boxoval s ním. Možná to dopadne i tak, že si třeba dám další zápas, ale s někým jiným.
Když Slováka Babiaka porazíte, je pravděpodobnější, že půjdete do dalšího zápasu?
Je víceméně jasné, že když ho nezbiju a nevyhraju, že do žádného dalšího zápasu nepůjdu. Taky je možné, že vyhraju, ale nebude to nic jednoduchého a já si konečně uvědomím, že už jsem starý, že na to nemám, a taky do dalšího mače už nepůjdu. Anebo to dopadne dobře, vyhraju, budu se cítit dobře, předvedu nějaký rozumný výkon a pak teprve nastává ta chvíle, kdy začnu přemýšlet, jestli tam ještě vlezu, nebo už ne.
Co si dáte za odměnu po zápase s Babiakem?
27. prosince je zápas, pak nějaká oslava, zůstáváme v Praze. A hned den na to odlétáme s celou rodinou na Sicílii. Takže moje odměna bude kopání se do zadku. (smích)
