Jeho tým ve finále mistrovství Evropy v Brně dvakrát přitlačil Nizozemce na kraj propasti. Stačilo už jen mírné šťouchnutí, a vyslanci evropské velmoci číslo jedna by se zřítili vstříc porážce. „Myslím, že Holanďani už v jednom okamžiku sklonili hlavu. My ne,“ pronesl Chadim.
Jenže když 17 minut před půlnocí po skoro pěti hodinách boje švihla pálka Matěje Lázníčka naprázdno, vydechlo zcela zaplněné hlediště zklamáním. „Být opakovaně jeden balon od zlata, srazit oranžovým hřebínek... Já si druhého místa vážím, jenom to strašně bolí,“ soukal ze sebe Chadim.
Česko nakonec podlehlo Nizozemsku až po nastavené směně 9:10. Přestože mladíci dosáhli na jeden z největších, ne-li vůbec největší úspěch domácího baseballu, po finále zdrceně polehali na hřiště nebo smutně hleděli do prázdna.
„Chyběl kousek a mohli jsme se radovat my,“ věděl Vojtěch Menšík, hráč z druhé mety. „Zrovna teď jsme zklamaní, ale myslím, že za pár dní to budeme mít úplně jinak. Je to obrovský úspěch, navíc postupujeme na mistrovství světa,“ připomněl zástupce brněnských Hrochů turnaj, který se příští rok bude hrát ve středoamerické Panamě.
Právě kvůli němu se zvýšila hranice juniorské kategorie z 21 let na 23. V Brně se tak hrál možná nejkvalitnější evropský mládežnický šampionát vůbec, kromě Itálie dorazila celá špička. A Češi, kteří na stadionu v Komárově už před sedmi lety ovládli mistrovství „jedenadvacítek“ (tehdy ovšem v podstatně nižší konkurenci), vyrukovali na soupeře s pozoruhodnou formou.
Ve skupině přejeli Litvu 15:0, Ukrajinu 12:1 a nakonec bronzovou Belgii 17:0. V play-off vyřídili Francouze 5:1 a Španěly 7:3. Až ve finále narazili na rovnocenného soupeře.
„Přitom jsme ze špičky jediný stát, který nemá žádného cizince. Holanďani měli čtyři kluky, co neumí mluvit anglicky ani holandsky a byli poprvé v Evropě. Belgičani měli dva Američany, Francouzi hráče z frankofonních oblastí, o Venezuelanech ve španělském týmu ani nemluvím,“ upozornil Chadim. „Jsem hrdý, že má český baseball takový program a je schopný udělat jen se svými hráči finále.“
Mladíky svázala nervozita
Stačilo tak málo a místo finále mohl mluvit o zlatu. Český celek vedl už 5:1, pak se však Nizozemci chytili a do poslední řádné směny vstupovali s náskokem 8:6. „Vypadalo to, že je konec, ale vrátili jsme se,“ těšilo Menšíka. „To je znak velkých týmů,“ doplnil Chadim.
Češi nejen vyrovnali skóre, ale při plných metách měli blizoučko k rozhodujícímu doběhu. Nizozemský nadhazovač Colin van Laar však ze svízelné situace unikl, když sám vyautoval dva české pálkaře.
V extra směně se situace opakovala. Nizozemci dvěma body odskočili, domácí stáhli skóre na 9:10 a při plných metách bez autu měli další obrovskou šanci. Jenže van Laar si pomohl rovnou třemi strikeouty. „Klobouk dolů před ním. Našim hráčům tleskám a děkuju jim za všechno, ale musím uznat i soupeře,“ pronesl Chadim.
Čeští pálkaři v dramatické koncovce působili jako zmražení, po míčcích téměř nešvihali. Buď si počkali na metu zdarma, nebo je nadhazovač vyautoval. „Byla v tom i nervozita. Kluci měli tepovku přes 160, oči a ruce pak nejsou tak klidné. Ale jsem na ně hrdý. Nevyhrál lepší, ale šťastnější tým,“ tvrdil Chadim.
„Každý byl nervózní, ale podporovali jsme se. Kdo byl nervózní míň, pomohl druhému,“ přiblížil Menšík. „Kulisa byla úžasná, dodala nám do krve adrenalin. Někdy si člověk říká, jestli čas investovaný do baseballu stojí za to, ale tohle byl obrovský zážitek.“
