"Co se má stát, stane se," věří pilot roudnické Buggyry na osud. Téměř celý šampionát Španěla stíhal, minule v Zolderu ho bodově dohnal a o víkendu mu na slavném okruhu v Le Mans odskočil. Zbývá říjnová derniéra ve španělské Jaramě.
Čím to, že jste ve Francii tak zářili? Vy jste ze čtyř závodů tři vyhrál.
My jsme se připravili, jak nejlíp jsme mohli, ale že tam uděláme takhle dobrý výsledek, to jsme fakt ani ve snu nečekali. Nejlepší víkend mé kariéry, to se docela hodilo.
V Le Mans jste posbíral 58 bodů. Osobní rekord v možná klíčovém závodě, to máte ocelové nervy, ne?
To si úplně nemyslím. Ač si říkám, že ne, tak nervy jsem trochu měl. Opravdu bylo co zkazit. Ale myslím si, že se mi je povedlo udržet na uzdě, kdežto Antonio je měl taky a jemu to nepomohlo.
Radí vám sportovní psycholog?
Já mám na to takový pohled, že už je víceméně stejně dané, jestli vyhraju šampionát já či Antonio. Jestli bude technický problém, nabourám, udělám chybu nebo mě sestřelí někdo třetí, to se holt stane a nemá cenu si s tím lámat hlavu.
Myslíte tím osud?
Nějak tak.
Mluvil jste po závodech v Le Mans s vaším rivalem Albacetem?
Ano. Byl takový skleslý. Říkal jsem mu: V pohodě, ne? A on: Hmmm, ale pro tebe. Třeba v neděli si vyjel pole position a hned na startu o ní přišel, tak z toho byl přepadlý. On i celá jeho stáj.
Pomohla vám v Le Mans i atmosféra slavného okruhu?
Já ho mám rád. Už loni jsme tam s parťákem Markusem Bösigerem zajeli traťový rekord. Na tisícinu vteřiny stejný. Povedlo se to v měřáku a řešilo se, kdo bude vyjíždět první. Le Mans nám sedí. Teď jsme trochu i taktizovali. Pole position je tam vpravo, což není extra výhoda. Nedělní měřený trénink jsme trochu vzdali s tím, že budu druhý a odstartuji z výhodnější levé pozice. Byl to klíčový bod pro hlavní závod.
Co znamená náskok 10 bodů, když jich za víkend lze nasbírat 60?
Nic. Je to málo. Ale pořád je to lepší než minus 10. Navíc já mám větší počet výher, takže on jich musí stáhnout 11. Když na tom budeme stejně, titul bude můj.
Cítíte formu?
Jo. Sám jsem byl překvapený, jak to šlo v Le Mans hladce, čistě, bez jakýchkoli potíží. Ačkoli se okruh kolo od kola zhoršoval, byla na něm nafta, olej, vůbec mi to nevadilo. Byl jsem schopný dojíždět ostatní, předjíždět je, jet na hraně. Nejsem si vědom jediné chybičky.
Jak vůbec vypadá forma v motorismu? Projedete zatáčku odvážněji?
Spíš přesněji. Není to o náhodě, že bych jedno kolo zajel rychlé a druhé ne. Naopak. Všechna kola jsou jako přes kopírák, stejné časy. Člověk si dokáže uvědomit, kde jsou rezervy, dokáže zareagovat na situaci na okruhu, když se tam někdo motá, když se trať mění.
Ze Zolderu máte podmínku za ťukanec. Ovlivní to váš výkon v posledním závodě, který je 3. a 4. října?
Musím předjíždět bez dotyku, bez kontaktu. Což je v truckracingu problém. Rozhodně to je nepříjemné, ale co dá dělat. Půjde-li o očividně moji chybu, s největší pravděpodobností by přišla penalizace. Navíc pojedeme v Jaramě, závod je podporovaný Cepsou, která stojí za Albacetovou stájí. Budeme muset být hodně hodní, hodně čistí.
Španěla čeká boj o titul doma. Je to pro něj výhoda?
On bude podle mě pod úplně největším tlakem, který kdy byl. Už se cítil mistrem Evropy, teď ztrácí a domácí prostředí ne vždy bývá výhoda. Já tam jedu s tím, že už nemůžu být hůř než druhý. Budu bojovat, ale jsem v klidu. Vím, že když budu čtyřikrát druhý a on všechno vyhraje, nestačí mi to. Chce to i trošku štěstí, které teď opravdu mám.
Bojíte se, že budou Albacetemu pomáhat další piloti vozů MAN?
(dlouhý smích) Přece jen jich je trošku víc než nás. Pokud by měl vyhrát, bude to osud. A on bude hodně šťastný, protože mu to dá hodně hodně práce. Zadarmo to fakt nebude, uděláme vše, abychom slavili my.
I loni jste se o titul rval do posledního závodu, před ním jste měl náskok 18 bodů. Je to podobné?
Tehdy to bylo s Bösigerem. Nevím, jestli to bylo horší, nebo lepší. Náš technický ředitel Mario Kress říkal, že je neštěstí bojovat o titul v týmu.
