Pár kilometrů před cílem se začal rozplývat sen o dokončení nejnáročnějšího motoristického podniku světa.
Společně s mnoha dalšími posádkami uvízli ve velmi měkkých dunách mezi 160 a 170 km rychlostní zkoušky 12. etapy závodu. Po několikahodinovém boji v písečném pekle se jim podařilo vůz vyprostit.
Nahrál jim také další počin organizátora, který se rozhodl speciální zkoušku ukončit na 175 km, což bylo ještě o padesát kilometrů méně proti původnímu cíli.
Jak viděl celou situaci Viktor Chytka?
Podobnou situaci jsme zažili již dvakrát, ale nikdy jsem necítil takovou beznaděj. Auto se nechtělo hnout ani o centimetr. Byl jsem na pokraji fyzických, ale hlavně psychických sil.
Nevěřil jste, že se vám to povede?
Ne. Dokonce jsem se v jednu chvíli rozbrečel, po mé tváři stékaly slzy beznaděje. Opravdu jsem si myslel, že pro nás závod skončil.
Jak jste se do té situace dostali?
Zrovna jsem řídil já, protože Jirka říká, že mi to v písku jde lépe než jemu. Přejeli jsme už několik dun bez problémů a pak to přišlo. Mířili jsme do míst, kde předtím už projely nějaké kamiony, takže jsme si tam věřili. Jenže ty písek asi rozjezdily a byl tak měkký, že jsme se propadli. Navíc tam začalyy zapadávat další kamiony, které nás uvěznily a odřízly nám jedinou cestu, kterou jsme ještě byli schopni vyjet. Bylo hrozné vedro a každý pohyb s lopatou v ruce byl velmi obtížný.
Jaké byly pocity, když se vám podařilo etapu dokončit a byli jste na cestě do bivaku?
To opět přišly na řadu slzy, ale tentokrát štěstí. Bylo to něco úžasného, co se nedá popsat. Jsem rád, že náš boj s pískem nebyl marný.
Jaká je strategie do posledních etap?
Snad při nás bude stát štěstí a vydrží technika. Teď už by žádné písky být neměly. Navíc organizátoři etapy radikálně zkracují, což hraje jednoznačně v náš prospěch. Jsme hodně unavení, ale odhodlaní bojovat až do konce.
A co se honilo hlavou Jiřího Janečka?
Chtěli jsme to vzdát, nevěřili jsme, že se z toho ještě někdy vyhrabeme a začali jsme přemýšlet o odstoupení ze závodu a o tom jak z toho písku dostaneme naše auto.
Jak se vám podařilo auto vyprostit?
Hlavně tvrdou prací, ale na místě se objevili i domorodci, kteří znají zdejší terén velmi dobře a díky nim se nám podařilo najít správnou cestu, kterou byl náš vůz schopen pokračovat. Po pár metrech jsem se po čtyřech hodinách vyškrábali na dunu, z ní byl cíl etapy již skoro na dohled. Sjezd duny trval jen pár vteřin.
Jaká bude strategie do posledních etap?
Do posledních etap pojedeme s rozvahou. Samozřejmě, že cíl je až v Buenos Aires. Kdykoli se může ještě něco rozbít. Pevně ale věřím v to, že když už jsme to dotáhli tak daleko, že naše auto na tu cílovou rampu dostaneme.
