Nespatří však pilota, který v minulém ročníku zapsal nejlepší český výsledek. Jaroslav Valtr bude na startu v Asunciónu chybět a nezopakuje osmé místo. Po divokém rozvodu s Tatrou Buggyra totiž nevyšlo ani jednání s novým týmem. „Občas na Dakar aspoň kouknu v televizi. Pokud u toho neusnu,“ směje se šternberský závodník Jaroslav Valtr.
Kdy jste měl jasno, že na Rallye Dakar nepojedete?
Jednal jsem s holandským týmem, měli jsme jet s Alešem Lopraisem s kamiony MAN, už to bylo ve finální fázi, ale nakonec jednání nedopadla. Aleš se pak rozhodl, že pojede s českým týmem a já jsem se rozhodl, že nepojedu nikam a dám si letos volno. Nicméně jednám ještě s jedním českým týmem o startu na Africa Eco Race. Záleží na autě, jak bude fungovat a jak s ním budu spokojený.
Mrzí vás to, že budete v Jižní Americe chybět?
Ne. Mám to jako zábavu, koníček, takže tam nemusím jezdit za každou cenu. Navíc mám vyzkoušeno, že když jsem v roce 2015 vynechal, o to lepší byl výkon letos v lednu.
S Buggyrou jste v lednu zajel svůj nejlepší výsledek, pak přišel bouřlivý rozchod. Nešlo se přes to přenést?
Hned druhý den jsem se to pokoušel narovnat a říkal ‚pojďme si sednout jako chlapi a vyřešit to‘, ale asi to nebylo akceptováno.
I v předchozím týmu KM Racing jste hodně nahlas říkal, co se vám nelíbí. Doplácíte na horkou hlavu a otevřené jednání?
Říkám všechno na rovinu, protože chci věci posouvat dopředu. Nechci říkat do médií, jak je to úžasné, a přitom to není pravda. Tvrdím‚ ́pojďme Dakar vyhrát, a tohle pro to musíme udělat ́. V Buggyře jsem řekl svůj názor, bohužel v tu nejnevhodnější dobu. Bral jsem to jako hospodskou rozepři s tím, že ráno jedeme dál, ale asi to někteří neskousli. Musím se tomu zasmát. Ale doufám, že to ty lidi přejde, zase se jednou sejdeme a budeme se moct normálně bavit. Já s tím skutečně nemám problém. Pětadvacet let jsem hrával fotbal, s klukama jsme se na hřišti pohádali, pak jsme si to na pivu vyříkali a nebyl problém, znovu jsme táhli za jeden provaz. Proto mě to celé trochu překvapilo. A rozhodl jsem se, že už nebudu tak otevřený. (směje se)
Takto ale české týmy, se kterými byste chtěl nebo mohl jet, pomalu docházejí...
Jsem schopný jednat s kýmkoliv, nemám s tím problém. MAN jsem bral jako novou výzvu, šanci se něčemu přiučit a jet s autem, které má třeba lepší motor, protože rád poznávám nové věci. Byl jsem víceméně dohodnutý, ale před koncem to nevyšlo a takový je život. Pořád je to jen obchod. Poučím se z toho a příště to bude lepší.
Co říkáte na to, že vás v Buggyře nahradil Aleš Loprais?
Bavili jsme o tom spolu, o autě ode mě ví všechny věci, vyzkoušel si ho a líbí se mu. Pokud má dobré startovní místo, jako že já jsem ho letos neměl, tak je schopný udělat velmi dobrý výsledek. Phoenix je výborné auto, v tom nevidím problém.
Budete mít chuť Dakar sledovat, když se vás netýká?
Občas na to asi kouknu, pokud neusnu u televize. (směje se) Pro mě je to zkušenost, protože znám jezdce z první patnáctky, vidím, jak kdo jezdí, takže si dovedu představit, co se na trati děje. A určitě budu ve spojení s některými z kluků. Pokud tedy nebudu na Africa Race.
Závodníky v Africe čeká 12 etap v Maroku, Mauritánii a Senegalu. Láká vás vydat se do míst, kde Rallye Dakar získala své jméno?
Nikdy jsem tam nejel, takže mě to strašně láká. Zkoušel jsem techniku, ke které jsem měl nějaké výhrady, ale věřím, že se vše podaří nachystat. Africa Race mě láká i tím, že jedete pořád v terénu, a ne v uvozovkách po polních cestách, kde vás někdo brzdí, protože není kudy předjet. Rallye Dakar je nespravedlivá tím, že pokud se probíjíte zezadu jako já letos, tak ztratíte spoustu času tím, že nemůžete někoho předjet a jen vám práší. To byla pro mě strašlivá ztráta. Spočítal jsem, že jsme mohli skončit v klidu na bedně, bohužel hloupými chybami jsme se o ni připravili, byť je pro mě osmé místo příjemné umístění a posun. Závodím ale proto, abych dělal výsledek. Tak to máme všichni nastavené.
Na Africa Race však bývá v kategorii kamionů malá konkurence, to vás neodrazuje?
Ne, to vůbec neberu v potaz. Konkurence je sice co do počtu malá, ale zase jsou tam dva ruské kamiony a ruští kluci jsou všichni vyrovnaní, takže to nemůžete brát jako malou konkurenci. Předjet jakéhokoli Rusa je velký umění. Jsou to jediní profesionálové v tomto oboru, kteří za rok najezdí kolem třiceti tisíc kilometrů a do práce jezdí trénovat na závody. Takže převálcovat je, to je velký zážitek a už jen tohle je pro mě výzva. Kromě toho soupeřím sám se sebou. Zdůvodním si, proč mám jet rychle, a jedu.
