Jaký má první rychlostní zkouška charakter a profil?
„Vede po rovině, takže je rychlejší. Jsou na ní však technická zpomalení například za pomoci retardérů, která se přizpůsobují přírodě. Chtěli jsme přidat víc zatáček, nemusíte však po trati kličkovat mezi gumami jako zajíc.“
Nejzajímavější pasáží závodu však bezpochyby bude ta mezi Petrkovem a Vedralkou (délka 10,5 kilometru). „Hory jsou vždycky nejhezčí. Oblast kolem Křižanovic je poklad. Bohužel se však rekonstruuje přehrada a napřesrok už se tam nedostaneme,“ lituje Šimík.
Rallye Železné hory 2023* v pátek a v sobotu se koná již 22. ročník * soutěží soudobá i historická vozidla (rok výroby 1991 a starší) * v pátek od 8 hodin jsou na programu přejímky a seznamovací jízdy, sobotní start je na louce v servisní zóně mezi obcemi Medlešice a Tuněchody, první posádka vyjede na trať v 8.30 * na závodníky čekají tři rychlostní zkoušky (Sovolusky – Dolní Raškovice, Petrkov – Vedralka a Loučky – Libáň), přičemž každou z nich absolvují dvakrát (celková délka tak činí 63,12 kilometru) * jede se po silnicích II. a III. třídy a místních komunikacích (99 % povrchu asfalt) * výsledky se počítají do Českomoravského poháru v rallye 2023 |
Třetí „erzeta“ Loučky – Libáň je nejkratší, 5,5 kilometru.
„Vede v prostoru mezi Nasavrky a Miřeticemi, pár atraktivních úseků jsme tam taky našli. Ale museli jsme tam vyfoukávat a látat díry studeným asfaltem, aby se tam vůbec dalo jet,“ říká Šimík.
Poslední věta předchozí citace jen dokládá, že jeho ústředním krédem je při organizování závodu bezpečnost. „Na tu kladu velký důraz, protože mi v dnešní době hodně chybí. Rallye je vždycky nějaký kompromis mezí ní, dále požadavkem, aby byla pěkná, a přijatelným startovným. Sladit to je složitá věc. My ze startovného hradíme vše, nemáme prostředky od nějakých sponzorů,“ konstatuje Šimík.
Jedna věc je letos u oblíbené rallye úplně jinak, druhá zase představuje návrat ke starým zvyklostem. Novinkou je (byť pozdně) červencové datum. Zároveň se ovšem, jako v ročnících před tím loňským, závodí už v sobotu, a nikoli v neděli. Tomu předcházejí páteční administrativní a technické přejímky a také důležité seznamovací jízdy s tratí (podrobněji viz box).
„Je to klasický boj o volný víkend, abyste soutěž mohl vůbec uskutečnit,“ říká Šimík na prahu jejího 22. pokračování. „V srpnu se v Chrudimi koná pouť a město se věnuje jenom tomu. Ta akce taky stáhne podnikatele, kteří nám při rallye poskytují služby,“ vysvětluje dřívější termín. Pozdější zase nepřicházely v úvahu kvůli kolizím s bikerským Manitouem Železné hory nebo akcí pardubické společnosti Auto In, kde Šimík pracuje.
„Váže to pracovníky, kteří mi s rallye pomáhají, a nebyly by ani potřebné vozy,“ nastiňuje.
Podobně jako v případě organizátorů jiných větších, nejen sportovních akcí i v Šimíkovi po mnoha uspořádaných ročnících setrvale hlodají pochyby, zda má vůbec smysl mít rallye dál „na hrbu“.
„Pro mě je to zátěž na čtvrt roku,“ přibližuje. „Pochopitelně nic nevyděláte a jen se třepete, abyste pokryl náklady. Opravujete silnice, v obcích chodíte dům od domu prosit kvůli uzavírkám a nadšení pomaličku vyprchává,“ přiznává Šimík. Přesto se do toho pustil znovu.
