James (Jim) Clark ze skotského Kilmany byl potomkem majetných farmářů a jeho prvními závody byly malé mítinky s podobně nadšenými sedláky z okolí.
Byl rychlý a brzy se odvážil i na okruhy. S rostoucím úspěchem nasazoval nejlepší sportovní vozy od Astonu přes Jaguar až po Lotus.
Talentu mladíka si všiml majitel Lotusu, Colin Chapman, a smluvně si Jima zavázal. V červnu roku 1960 Clark debutoval ve formuli 1 v Zandvoortu na Lotusu-Climax 18 a do žádné jiné ze svých 72 Grand Prix nevyrazil na monopostu jiné značky. Ve svém druhém závodě ve Spa si dojel pro první bod a v polovině srpna stál v Portu jako třetí poprvé na stupni vítězů.
Bylo jasné, že v Chapmanově náruči vyrůstá jeden z gigantů F1, na čemž nic nezměnila ani nepovedená sezona 1961. Pro Skota dokonce znamenala nejhorší období kariéry. V Monze kolidoval s von Tripsem, načež Němec vletěl do diváků a 15 jich usmrtil. Jim byl ještě dlouho poté v Itálii státním žalobcem stíhán.
Svět velkých cen se přesto v šedesátých letech proměnil ve velkou show dua Clark-Lotus. Byl rok po roce jasnou jedničkou a měřítkem pro všechny ostatní. Roku 1962 startoval ve dvou třetinách Grand Prix z pole-position a tři vyhrál. Jen nespolehlivost jeho Lotusu 25 jej připravila o první titul mistra. V další sezoně si ovšem vše vynahradil. Z deseti závodů šampionátu jich sedm vyhrál a stejně tak často kraloval i kvalifikaci. O jeho titulu nikdy nebylo pochyb.
Dominoval i ročníku 1964, z vedoucí pozice ale často odpadal pro technické defekty. Tři vítězství na obhajobu titulu nastačila. Sezona 1965 proběhla podobně. Lotus 33 nejrychlejšího pilota pole tentokrát ale šestkrát vydržel nápor závodu, což znamenalo šest vítězství a druhý titul mistra. Svou neuvěřitelnou převahu demonstrovali Clark a Lotus i při největším závodě USA v Indianapolisu, když ovládli 500mílovou honičku oválem.
Chapman poté vybavil svého pilota konkurenceschopným třílitrovým motorem až koncem roku 1966 a Jim se sesmoleným Lotusem-BRM slavil jen jediné vítězství. Také rok 1967 utekl Lotusu především díky experimentům s pohonnými jednotkami. Chapman ale měl pro Jima připraveny dva velké trumfy. Byly jimi nový, příští desetiletí dominující osmiválec Ford-Cosworth a revoluční skořepinový Lotus 49. Hned debut této kombinace zakončil Clark v Zandvoortu vítězně a ve druhé polovině sezony přidal další triumfy v Silverstonu, Watkins Glenu a Mexiku.
Pro každého soudného pozorovatele měla sezona 1968 jasného favorita. Nepřekvapilo, že Jim vyhrál z pole-position úvod v Kyalami. Optimisté byli dokonce přesvědčeni, že "létající Skot" a jeho pokrokový Lotus-Cosworth vyhrají všechny závody roku.
Po lednovém jihoafrickém podniku měl seriál F1 několikaměsíční přestávku. Jezdci formule 1 v takových časech startovali i v jiných šampionátech. Jim absolvoval Tasmánskou sérii a Chapman jej přihlásil i do prvního podniku mistrovství Evropy formule 2 v Hockenheimu. Za deště vybočil jeho vůz v pátém kole z navěky nevyjasněných důvodů na rovince doleva a roztříštil se o stromy. Svodidla tehdy ještě nepatřila k výbavě autodromů. Clark neměl šanci přežít.
V Hockenheimu si organizátoři Jim-Clark-Revivalu pro letošek připravili nejeden bonbónek. Do neuvěřitelně pestrého programu patří vedle závodů historických vozů F1, F2 a prototypů soudobé mistrovství formule 3 a sportovních vozů.
V sobotní poledne se na cílové rovince seřadí k minutě ticha vozy F2 tragického ročníku 1968 a s nimi vedle četných osobností i dva Clarkovi tehdejší konkurenti Derek Bell a Kurt Ahrens. V rámci podniku bude odhalen nově pojatý Clarkův pomník. Za vstupné pouhých 20 Euro si divák může vybrat tribuny dle libosti a volný vstup do depa je jako vždy samozřejmností. Loňský rekord 35.000 fandů jistě bude překonán – Jim by měl radost.
