„Převzal jsem to po dědovi, který před devíti lety umřel,“ vysvětluje 24letý závodník. „Když tam člověk chvíli vydrží, většinou ta zvířata potká,“ líčí opora Pardubic či polské Wroclawi. Právě s týmem polské Ekstraligy již Milík začal přípravu na novou sezonu.
Dovolte jednu otázku k vítězství ve Zlaté přilbě. Jakou jste na ně měl odezvu u zahraničních závodníků, kteří na ní letos nestartovali, a v klubech, za něž jste v cizině jezdil?
Říkali, že je super, že se mi něco takového povedlo a že by taky jednou chtěli podobnou trofej vyhrát. Tedy - ti, co to ještě nedokázali. Dost jezdců, se kterými soutěžím například v polské lize, totiž už Přilbu z dřívějška má. Každopádně mi hrozně gratulovali s tím, že to je opravdu pěkný úspěch.
Co v těchto dnech v Polsku se Spartou Wroclaw absolvujete?
Od minulého týdne zase naplno makáme, vždy čtvrtek, pátek, sobota. S týmem jsme podstoupili velké porovnání formy, je nutné se fyzicky připravit do další sezony. Dělali jsme taky testy na reakci, snažili jsme se ji posílit. Máme co dělat.
Váš otec Václav, sám bývalý vynikající plochodrážník, onehdy prohlásil, že oproti konkurenci máte obrovskou výhodu ve fyzické kondici, za niž do značné míry vděčíte hodinám v posilovně. Kolik jich tam obyčejně strávíte?
Jsem tam od desíti do dvanácti a pak znovu ode dvou do čtyř, takže čtyři hodiny denně po ty tři dny od čtvrtka do soboty. Dohromady dvanáct hodin týdně.
Na jaké stroje a cviky se zaměřujete?
Spíš to jsou gymnastické prvky, balanční cviky, různé „převruty“, kotrmelce a salta. A pak samozřejmě cvičím ruce, jimiž držíme motorku.
Salta? Abyste věděl, jak případně kontrolovaně letět přes řidítka?
Jo, jo, abych pak dopadl rovnou na nohy. (směje se)
Pomáhal jste v poslední době tátovi na rodinném statku v Bernardově?
Když byl nedávno v Keni na mistrovství světa v orbě, měl jsem zrovna čas, tak jsem mu to tam posekal a poklidil. Měl potom radost. Ale teď, jak jsme začali v Polsku, už toho prostoru moc není. Můžu třeba opravit nějaký stroj. Ale musím si od té přípravy odpočinout.
Chováte na statku i nějaká zvířata?
Ovce a slepice, ale dříve toho bylo mnohem víc. Teď už je to hospodářství menší. Táta tam měl v minulosti brambory, ale dneska pěstuje hodně kukuřici.
Vaše rodina žije na venkově. Soudím proto, že Vánoce slavíte v širokém rodinném kruhu. Je to tak?
Abych pravdu řekl, dřív to tak bývalo. Ale teď už to delší dobu funguje tak, že s příbuznými z taťkovy strany se vidíme ještě před Vánocemi a z matčiny šestadvacátého v Bílém Podolí, kde bydlí babička.
Kdo u vás strojí vánoční stromek?
Ještě tak před třemi čtyřmi lety to připadalo na mě, ale pak se toho ujala ségra. Částečně proto, že mě to trochu přestalo bavit, a zřejmě už asi nejsem tak dobrý designér.
Máte tendenci se na Vánoce přejídat cukrovím nebo salátem?
Už ne. Držím si váhu do 65 kilo, kontroluju to obden. Když se k té hranici blížím, nasadím dietu. Dokonce jsme se s klukama v Polsku vsadili, že kdo bude mít po Vánocích o kilo navíc, zaplatí 500 zlotých, a kdo o dvě, 5 000 zlotých. A to už je suma, kterou se fakt nikomu dávat nechce. (přes 30 tisíc korun). Ona ani ta pětistovka by nebyla moc příjemná...
Český plochodrážník Václav Milík (uprostřed) slaví triumf ve Zlaté přilbě. Vlevo stříbrný Polák Rune Holta, vpravo třetí Max Fricke z Austrálie.
Měl jste problém se sháněním dárků?
Já jsem v tomhle ohledu docela nápaditý, takže ne. Pro každého mám vždycky vymyšlené asi tři varianty, ze kterých pak jednu vyberu. Většinou to nikdo nečeká, ale ty dárky se líbí. Nemusejí přitom být extra drahé. Ségra to má podobně, je v tom i kus zábavy.
Co vás čeká po Štědrém dnu?
Až do 3. března budeme trénovat stylem, který už jsem zmiňoval, od čtvrtka do soboty. Času není moc, přestávka v lize je krátká. Na konci ledna máme desetidenní soustředění v horách a tam je to „megazápřah“.
Jak si mám představit horské soustředění pro plochodrážníky? Jezdíte na běžkách a běháte do sjezdovky?
Jsou tam běžky, posilovna, vyrazíme pěšky na nějaký vrchol, třeba i se zátěží přes rameno.
Jak plánujete oslavit silvestr?
Zatím to nevím na jisto, ale domlouváme se s partou lidí, že bychom vyjeli na hory. Nebo budu doma. Nicméně šampaňské si neodpustím.
Chápu, letos vám muselo zvlášť zachutnat.
Mně zachutnalo už dávno. (úsměv) Ale samozřejmě, hned po sezoně jsme to pořádně oslavili, po těch jedenadvaceti letech to bylo potřeba (Milík se stal prvním českým vítězem Přilby od roku 1996, kdy se to podařilo Tomáši Topinkovi). I proto to na Silvestra nemusím nějak přehánět.
Tenhle rok bude mít ve vaší kariéře pochopitelně výsadní místo. Přesto: je něco, co se mohlo povést lépe?
Rozhodně to byla Grand Prix. Příští rok se do ní chci každopádně kvalifikovat. Rovnou přes Challenge, ne jako náhradník. Já tam prostě musím být. (úsměv)
