Jeho příběh byl a je plný vzletů a pádů. "Vždycky se muselo stát něco špatného, abych příště něco dobrého dokázal," přiznal nedávno Pešek.
Mohl z něho být výtečný fotbalista, v deseti se o něj zajímala obě pražská "S". Jenže zároveň věčně lítal na motorkách. Střídal motokros a silnici. A nakonec se ve třinácti definitivně rozhodl: konec fotbalu, konec motokrosu. Vyhrály silniční motocykly.
"Byly čistší než motokros, nemuselo se tolik prát," tvrdil.
Pravda byla jinde. Měl v nich víc úspěchů i prokazatelný talent.
Na minibikách se stal mistrem Evropy, doma neměl konkurenci.
Byl nahoře.
Jenže když v roce 2002 začal jezdit evropské mistrovství stopětadvacítek, hned měl ošklivý pád. Dlouho se dával do pořádku. Přesto nakonec sezonu dokončil jako třetí.
O rok později už jezdil světový seriál a čekaly se od něj velké věci.
Marně. Byl spíš chodící reklamou na své jméno. Často bojoval se vzpurnou technikou. Třeba v roce 2004 jel v Brně na senzačním čtvrtém místě, ale v rozhodující chvíli skončil v kotrmelcích.
Přesto dal o sobě výrazně vědět a v sezoně 2005 sehnal angažmá u stáje Derbi. Měl to být krok vzhůru.
Jenže přišel nečekaný pád. Motorka nefungovala, provázely ji technické potíže. Pešek si stěžoval i na mechaniky.
"Byla to hluboká propast, ze které se nedalo dostat." Z problémů se oklepal, před novou sezonou dřel ještě víc. Běhal, posiloval. Tušil, že rok 2006 by mohl být zase plný vzletů.
A byl. V prvním závodě v Jerezu dojel druhý, poprvé vážně nakoukl mezi špičku. Jenže v závodech chtěl za každou cenu vítězit, nejezdil takticky, chyboval. Přicházely pády a on sezonu ukončil "až" na šestém místě. Přes zimu však zase o kus zmoudřel. Přivykl soubojům, je přemýšlivý.
I díky tomu je teď první v šampionátu stopětadvacítek.
I proto je teď na vrcholu.
Snad zase nepřijde pád.
Lukáš Pešek - nový František Šťastný?- Narodil se 22. listopadu 1985 v Praze. - Od tří let jezdí na motorkách, úspěšný byl i ve fotbale, zajímaly se o něj Sparta a Slavia. |
