Jinak mým názorem je (bohužel pro nás), že měli pravdu. Vůči ostatním by bylo nefér, kdyby Honzovi dovolili pokračovat. Argument, že projel celou spojovačku na korbě asistenčního náklaďáku, byl tak pádný a neodiskutovatelný, že nebylo co řešit. Jen to pravda mohli oznámit večer.
Tu stejnou noc mechanici opravovali dýmící auto Jardy Vatra. Turbo, přetlakový ventil, vstřiky, řídící jednotky, čidla, nastavení vačky podle konzultace s výrobcem motoru Deutzem... Nic nepomohlo vyřešit problém kouřícího motoru.
Nikdo nespal, ještě v devět ráno, půl hoďky před startem se naděje nevzdává, ale tentokrát to prostě opravit nešlo. Takže teď táhneme auto Jardy Valtra na povalu za asistencí a stále nevíme příčinu poruchy. To přijde, až se auto dostane do Čech.
Poslední etapa před dnem volna, který je v neděli, přišla pro kamiony už v pátek. Ta sobotní pro ně byla zrušena. Lijáky byly opravdu prudké a navíc se většina kluků dostala ve čtvrtek do bivaku až po půlnoci.
Cesta do Salty v Argentině byla byla (konečně) ve znamení trochy zeleně, vysokohorské spojovačky ve 4842 metrech a tragické smrti motorkáře po čelním nárazu do policejního auta ve čtyřtisícové výšce.
Zatím poslední rychlá zkouška byla lehká a rychlá, a nestála ani za řeč. Podle mého názoru má letošní Dakar až moc krátkých etap.
Naopak pro asistence to byl únavný a dlouhý den. Do zmiňované výšky s citlivým nedostatkem vzduchu se ploužily rychlostí 35 km/h. Soutěžní úseky jsou snad až příliš krátké, zatímco přejezdy a trasy asistencí únavně dlouhé.
Radost nám dělá alespoň Martin Kolomý, který se posunul už na třetí místo. Za ním bude, podle mého názoru, v následujících dnech velká tlačenice. Kamazy jsou opět silné a nejsou daleko. Tomáš Vrátný i Marek Spáčil jedou to, na co mají, a technika jim drží.
Přesto mají mechanici neustále plné ruce práce - Vlastu Vildmana trefil na duně nějaký mercedes přímo do boku a Marek v prachu trefil pomalý kamion před sebou.
Martin Macík Je mu 48 let. |
