Slavná jména, která potká na pódiu, jen potvrzují, že se definitivně zařadil mezi elitu automobilového sportu. „Cítím se pořád normálně,“ poznamenal Kopecký. „Možná jsem jen víc unavený než obyčejně, protože s koncem roku je spojena spousta akcí. Ale beru je jako příjemnou povinnost. Když člověk vidí nadšený fanoušky, tak ví, že to stojí za to.“
Spolupráce pokračuje. Po titulu mistra světa zůstává Kopecký u Škody |
Svou první rallye jste jel v devatenácti. Co považujete za rozhodující krok, který vás vynesl až k titulu?
Asi to, že jsem přesvědčil tátu (bývalého mistra Evropy v závodech do vrchu a později okruhového jezdce), že si vůbec můžu sednout do rallyového auta. Tenkrát to nebylo jednoduché. Táta je detailista, má rád čistou práci. A víte sami, že rallye o tom mnohdy není, auta se vracejí dobitá. Já vždycky argumentoval tím, že to samé se může stát na okruhu. Když potkáš borce, který ti neuhne, tak se s ním srazíš.
Zažil jste někdy moment, kdy jste se chtěl na rallye vykašlat?
Úplně ne, ale nejhorší to bylo asi po bouračce na Slovensku v roce 2003 (Kopecký těžce havaroval na Rally Matador Tatry). Potřeboval jsem získal zpět sebedůvěru, abych věřil autu, že se nic nepokazí, že pneumatika nebouchne, že něco neupadne. Chvíli trvalo, než jsme začali jezdit rychle. Měl jsem problémy první závody vůbec uřídit, protože mi chyběla fyzička. Byl jsem z nehody vyčerpaný.
Jak jste se z toho dostal?
Sedl jsem do závodního auta a jel na závody. Dobré bylo, že jsem to udělal hned, ale se současnými zkušenostmi už bych to neudělal. Počkal bych si, až bych nabral energii, sílu, a pak bych se vrátil.
Jak Jan Kopecký letos porážel soupeřeMistrovství světa WRC2
  Mistrovství republiky
Poznámka: Čísla udávají časový odstup od druhého v cíli. Kopecký letos vyhrál jedenáctkrát, pouze ve Španělsku byl druhý, uvedena je ztráta na vítěze. |
Zkuste najít nejsilnější moment letošní mistrovské sezony.
Jednoznačně výhra v Německu. Po roce jsme zase měli defekt na Panzerplatte (ve vojenském prostoru), jen o osm kilometrů dál než loni. Bylo to hodně devastující na psychiku, protože jsme zase vedli a bylo jasné, že šance vyhrát je hodně daleko. Ale zatímco loni se nám to stalo ve druhém průjezdu, letos šlo o první. Tak jsme si řekli, že problémy můžou mít i jiní jezdci a nám nezbývá nic jiného než na to šlápnout a snažit se odvést maximální výkon s tím, že to třeba vyjde.
A ono to vyšlo...
Když jsme dojeli do cíle erzety, řekli jsme: Ku..., zase se to stalo. Nálada v autě byla nulová, neměli jsme si s Pavlem (Dreslerem) co říct. Snažili jsme se to vstřebat. Ale pak následovala tankovačka a přezouvací zóna a mně už v hlavně šrotovalo, jak to udělat, abychom pošetřili pneumatiky na další den. Tam jsem zariskoval a jako jediný z WRC zvolil měkké pneumatiky, což se vyplatilo.
Série defektů pokračovala na Barumce a v Turecku. Skoro to působilo, že to děláte schválně, abyste si udělal závody zajímavější.
V Turecku jsem nechtěl dělat žádné defekty, šlo tam o hodně. Potkali jsme se tam poprvé s Pontusem Tidemandem a už po testu bylo jasné, že to bude náročné na techniku a hlavně na defekty. Tam si člověk nemohl být jistý, jestli ho to chytne, ať jede na sto, nebo jen na padesát procent. Trať byla opravená kameny, které pořadatelé nasbírali někde v lomu. Takže nebyly zabroušené, byly ostré, špičaté, proražení hrozilo na každém metru.
Dvanáct letošních startů jste proměnil v jedenáct výher a jedno druhé místo na samotný závěr roku ve Španělsku. Nemrzí vás s odstupem času, že k dokonalé sezoně chyběl jen kousek?
Nemrzí. Kallemu Rovanperovi to přeju, odvedl špičkový výkon. Věděl, že to nevzdáme, šlapali jsme až do posledního momentu. Vyhrál zaslouženě, patří mu velká gratulace a respekt.
Jak vypadaly oslavy?
Po posledním závodě jsme seděli u mechaniků v malém pokoji. Sešlo se nás tam patnáct šestnáct, takže to bylo zajímavé. Ale v atmosféře, kterou mám nejradši. Velice příjemné překvapení jsem zažil po návratu domů. Přistál jsem někdy po půlnoci a jel za přítelkyní, která měla rozlučku v práci, protože se stěhuje za mnou do Kostelce. Ve finále z toho byla spousta přátel, kamarádů a největších fanoušků, které jsem nečekal. To mi vyrazilo dech, bylo to skvělé. Její rozlučka představovala jen záminku, abych nešel spát a jel do centra.
Už máte představu o příští sezoně?
Člověk může mít představy a sny, ale musí stát nohama pevně na zemi a také si uvědomit, co je možné, jaké jsou nabídky. Domluvili jsme si další spolupráci se Škodovkou, program zůstává otázkou. Budu se snažit, abych startoval v co nejvíce závodech WRC2, abychom případně dostali šanci obhájit titul, protože mistrovství světa mě pořád láká a chtěl bych ho jezdit pravidelně.
Objevíte se opět v Monte Carlu, kde ve druhé polovině ledna začíná nová sezona?
Nevím. Jsme domluveni na spolupráci a teprve teď se bavíme o tom, co budeme dělat a kde se ukážeme.
Láká vás nějaký závod, kde jste dosud nestartoval?
Mě by lákal jakýkoliv závod mistrovství světa.
Uvidí vás i čeští fanoušci?
Je otázkou, jestli Škodovka bude chtít prezentovat nové auto. Já doma motivaci mám. Doufám, že to fanoušky nebude otravovat, protože když se tady ukážeme s továrním vozem, budu vždycky usilovat o první místo.
Nová evoluce závodní fabie by měla vyjet v polovině roku. Čeká vás víc testování než dosud?
I letos ho bylo mraky, do toho spousta závodů. Uvidíme. Nevím, jaké jsou rozpočty týmu na příští rok. Pro mě je každý kilometr v autě nádherný.
Neměl jste při hromadě testů nutkání do auta už nesedat?
Ne. Jsou testy a testy. Pokud se bavíme o testech zaměřených na životnost, je to o kilometrech za den. To občas bývá hodně náročné. Pokud jde o vývojové, kde se zkouší nové prvky na autě, kdy ho posouváme dál, to mě strašně baví. Nejen vývoj, ale i komunikace s inženýry, techniky. I když diskuse jsou někdy docela vášnivé. Vjedeme si do vlasů, ale vždycky to směřuje k tomu, aby se věci pohnuly dopředu.
Kdo většinou vyhraje?
(smích) Je to složité. Vždycky se to musí skloubit. Já mám představy, jak bych to chtěl realizovat. Někdy to však nejde. Když mi to vysvětlí, pochopím to. Snažíme se k cíli dostat jinou cestou. Lidé ve škodováckém motorsportu jsou opravdu kvalitní a práce s nimi mě baví.
