„Pro Ferrari je to ohromný úspěch. Slyšeli jsme o tolika pochybovačích, ale všem jsme jim teď zavřeli ústa,“ slavil James Calado po boku svých jezdeckých parťáků Piera Guidiho a Antonia Giovinazziho.
Vlastně to celé dává absolutní smysl a krásně to do sebe zapadá. Když Ferrari v roce 1973 Le Mans na 50 let opustilo, zaklínalo se jediným důvodem. Že všechnu sílu obětovalo formuli 1, kde italská stáj prožívala temné období a toužila vládnout.
A v různých obdobích se jí to pak i dařilo.
Ať už s Nikim Laudou, Jodym Scheckterem, nebo v nejslavnější éře s Michaelem Schumacherem. Poslední triumf ve formuli 1 ale hrdá stáj zaznamenala v roce 2007 s Kimim Räikkönenem.
Slavnou čtyřiadvacetihodinovku v Le Mans při stém výročí vzniku závodu vyhrálo Ferrari. Vítězný vůz řídili Brit Calado a Italové Guidi a Giovinazzi.
„Což už je až neuvěřitelně dlouho. Šestnáct let utrpení pro fanoušky Ferrari se letos promění v sedmnáct. A ani do budoucna to pro ně momentálně nevypadá nejlépe,“ říká britský reportér Will Buxton.
A tak se není co divit, že se zájem Ferrari znovu otočil směrem k epické 24hodinovce v Le Mans. Zvlášť, když ta čísla byla tak lákavá.
Návrat po 50 letech v ročníku oslavujícím 100 let od vzniku legendárního závodu. Tam přece automobilka Enza Ferrariho nemohla chybět.
„Ale že hned při svém návratu po půl století triumfuje? Wow, takový scénář by vymyslel málokdo. To je určitě velká náplast na všechny bolesti, které museli fanoušci v posledních letech u formule 1 přetrpět,“ myslí si Giles Richard z Guardianu.
Přitom Le Mans je s Ferrari historicky těsně propojeno.
I Enzo Ferrari sportovní vozy miloval, v některých obdobích víc než formuli 1. Ferrari doteď drží i rekord v počtu triumfů v řadě. V letech 1960–1965 nemělo na okruhu La Sarthe konkurenci.
A nakonec ji převálcovalo i letos.
Slavnou čtyřiadvacetihodinovku v Le Mans při stém výročí vzniku závodu vyhrálo Ferrari. Vítězný vůz řídili Brit Calado a Italové Guidi a Giovinazzi.
„Přitom klasická poučka zní, že potřebujete tři roky na to, abyste ve vytrvalostních závodech mohli bojovat o vítězství. Oni to dokázali hned i přes tak dlouhou nepřítomnost. Monumentální počin,“ uznal Richard.
Monumentální byl celý víkend ve Francii. Splnil vše, co od něj fanoušci očekávali. Že bude stoletý závod kouzelný? O tom nikdo nepochyboval. Vždyť ho přiletěl odstartovat i král basketbalových palubovek LeBron James.
Od středy se na místo sjížděli snad všichni, kdo v motorsportu něco znamenají. Silnice kolem okruhu lemovaly autosalony věhlasných značek, kavárny i restaurace nasadily motoristický outfit.
Jubilejní čtyřiadvacetihodinovku v Le Mans vyhrálo Ferrari. Ukončilo éru Toyoty |
„Le Mans má pokaždé svůj charakteristický genius loci. Ale letos to bylo přece jen jiné. Jako kdyby od posledního ročníku uplynulo 30 let. Tak moc se všichni těšili,“ líčil devítinásobný šampion Tom Kristensen.
A závod samotný? Těch víc než 300 tisíc fanoušků, kteří se letos dostali k téměř 14kilometrovému okruhu, tentokrát snad vůbec nespalo. I v noci byly tribuny plné a u plotů stáli lidé v pěti- i šestistupech. Vždyť se toho dělo tolik.
Nechyběly nehody, safety car, zpomalovací zóny. Taky déšť, který v sobotu večer udělal ze závodu aut klání bruslařské. Ve vedení se v průběhu celého dne střídaly Ferrari, Toyota, Peugeot a Porsche. Až se nakonec radovala stáj se vzpínajícím se koněm v logu. Při návratu po 50 letech.
Snad jen jediný muž v červeném byl toho dne trochu rozmrzelý. Charles Leclerc se na celou tu slávu přijel podívat. A mohl jen závidět.
Přesně takhle spolehlivé a rychlé auto by si ve formuli 1 představoval.
