Týden ležel v umělém spánku v kritickém stavu na klinice v Oxfordu.
19. července znovu nabyl vědomí.
Skoro až zázračně rychle se uzdravil. Ovšem za řídítka motocyklu do té doby on ani jeho mladší bratr Lukáš neusedli.
"Za pár dnů se rozhodneme, zda budeme ještě jezdit," říká pardubický plošinář, který právě dnes slaví 27. narozeniny.
Plochodrážní svět jste neopustil. Jak se vám ale momentálně žije bez ježdění?
Dávám se fyzicky dohromady. Jsem na tom dobře, i když ještě ne tak jako před úrazem. Přes zimu na sobě budu hodně pracovat. Už teď jsem na sobě tři měsíce makal, cítím se fit. Plavu, jezdím na kole, cvičím, každý víkend chodím do hor na túry. Ještě musím zapracovat na reflexech, pokud to bude možné.
Prý v nejbližší době zase zkusíte usednout na motocykl?
Máme s bráchou takový plán. Pokud nám bude počasí přát a pustí nás na pardubickou dráhu, chceme si to zkusit. A pak uvidíme, co dál.
Co na váš plán říkají lékaři?
Někteří doktoři to vidí až moc černě. Já se cítím fit. Týden po pádu jsem se ptal v Anglii lékařů, kdy bych mohl jezdit. Říkali, že třeba za dva měsíce. A tady mi zakázali řídit auto.
Chodíte stále na kontrolní vyšetření?
Něco jsem absolvoval. Byl jsem i u psychologa, dělali mi třeba IQ testy. Zašel jsem i k dalšímu neurologovi. Chci si prostě vyslechnout víc názorů. Na začátku listopadu mě ještě čeká další vyšetření.
Nějaká zásadní?
To ne. Asi to bude zase jenom papírování, aby mi dovolili řízení automobilu.
Pro vaše rozhodování, zda se vrátíte k plochodrážní kariéře, tedy nebude klíčovým kritériem?
Zase tak důležité nebude. Nějaké testy jsem si už nechal udělat. Teoretická možnost, že se vrátím na dráhu, existuje. Moudřejší ale budu až poté, když si na motocykl sednu a uvidím, jak se budu cítit. Po takovém úrazu hrozí nebezpečí epileptického záchvatu. Jeden doktor mi ale říkal, že je to hrozně malá možnost. Nikdy jsem neměl podobné problémy. Žádný náznak nebyl ani po pádu. A do teď se nic neobjevilo.
Už jste našel odvahu podívat se na videu na osudný karambol?
Viděl jsem ho. Byla to smůla. Pád ze začátku nevypadal tak špatně. Pak ale přijel zezadu jezdec a smetl mě. Trefil mě přímo do hlavy.
Jak jste se u televize cítil?
Normálně. Byla to prostě smůla. Sešlo se několik nešťastných událostí. Jezdec za mnou neměl šanci, nebyla to jeho chyba. Snažil se uhnout, ale nešlo to. Dopadlo to takhle. Naštěstí jsem zdravý a v pohodě.
Tím jezdcem byl Američan Correy. Ozval se vám od té doby?
Ne, ale chápu ho. Není lehké zatelefonovat po takové události. I já jsem byl jednou účastníkem vážného pádu a jeden kámoš ho odprdnul. Určitě je rád, že to takhle dopadlo. Žralo by ho svědomí. Těžko by se mu s tím žilo, kdyby to skončilo hůř. Já jsem mu to za vinu ale nedával.
Nyní vás i vašeho bratra čeká možná nejtěžší rozhodnutí. Kdy oznámíte, zda budete dál jezdit, nebo definitivně skončíte?
Dáváme si čas do konce listopadu. Ale možná to bude i dřív. Uvidíme. Musíme zvážit, zda to má cenu. Česká plochá dráha nějak upadá, je to smutné. To spíše nahrává variantě, abych se na ježdění vyprdnul a šel od toho. Kolikrát je lepší zavřít oči a nedívat se, co se tady děje. V ploché dráze je hodně nadšenců, ale nejsou na důležitých pozicích. Je potřeba vyměnit některé starší lidi, aby tam přišly nové názory a myšlení.
Teď vám asi musí být dvojnásobně smutně na duši, když Pardubice sestoupily z extraligy.
Pardubice bez extraligy! To opravdu zní hodně smutně. Tak obrovský klub. Vždyť já, brácha a Tomáš Suchánek jsme tvořili polovinu reprezentačního týmu.
Pardubice by mohly jet extraligu v příštím roce pouze v případě, pokud by se soutěž rozšířila. Bude záviset váš návrat i na tom, zda jednání dopadnou pro Zlatou přilbu úspěšně?
Asi ano. V první lize jezdit nechci. Už před baráží jsem byl zastáncem myšlenky na rozšíření extraligy. Mladí kluci potřebují motivaci a jezdit s těmi nejlepšími. Je potřeba oživit tento sport. A byl bych pro, aby se soutěž jezdila stejným systémem jako baráž. Tedy jako utkání dvou týmů, v nichž by mohlo nastoupit víc mladých. Nemělo by to být finančně nákladnější. A klidně ať tam jsou i cizinci, aby byla lepší konkurence. Mlátit se jen mezi českými jezdci by nemělo smysl.
Dva extraligové kluby však prý myšlence rozšíření soutěže nejsou nakloněny. Tudíž by se nemohla uskutečnit a Pardubice by musely jet první ligu.
Já jsem se ale vždy snažil bojovat v nejvyšších soutěžích. Ať už to bylo u nás, v Anglii, Švédsku či Polsku. Nikdy jsem nešel níž. Jakmile uděláte krok zpátky, je to špatné. Dělat lehce body a být nejlepší v první lize - to nechci. Radši budu nahoře v kontaktu se špičkou, i když třeba nebudu nejlepší.
A co závodit v extralize za jiný klub? Už letos o vás měl zájem pražský Olymp.
Dostali jsme s bráchou velmi zajímavou nabídku. Byla lepší než z Pardubic. Rozhodli jsme se však, že zůstaneme. Vyrůstali jsme tady. Za jiný klub jezdit nebudu. Pokud by se extraliga nerozšířila, je možné, že by nás čeští fanoušci u nás ani neviděli. Ale to předbíhám. Nejdříve musíme s bráchou vidět, zda na návrat máme, a pak se rozhodnout.
