V padesátých letech jezdil Josef Churavý pravidelně v první desítce republikového šampionátu třídy stopětasedmdesát. Syn Jiří před čtvrtstoletím získal titul vicemistra světa stopětadvacítek. Pak se dal na trenérskou kariéru a jeho rukama prošli šampióni jako Miroslav Kučírek či Petr Kuchař.
Nejmladší z rodu Churavých Jiří se do motocyklových klání vydal také. Jenže kariéru provázely zdravotní potíže. "Nejprve jsem si zlomil nohu. To mi bylo asi deset let, po dvou letech přišel úraz páteře. Po dalších čtyřech rocích jsem si konečně zazávodil," vzpomíná dvaadvacetiletý Jiří Churavý.
Na mladíkovi bylo vidět, že motokrosové vlohy po předcích má. Bez potíží vyhrál krajský přebor a postupně o sobě dával vědět i vmistrovství republiky. Do něj si ještě v květnu připsal cenné body. Jenže pak zůstala téměř nová Honda 250 stát opřená v dílně. Místo speciální motokrosové obuvi obouval fotbalové kopačky a dres třetitřídního týmu Trafo Hadačka.
"Trénoval jsem s kluky už dlouho. Je to fajn parta a celé dění v obci se točí kolem fotbalistů. Nastoupil jsem v pár zápasech, ale míč mě moc neposlouchá, a tak častěji sedím na střídačce. Ale je to zábavnější než dřina v motokrosu," říká Churavý.
Na motocyklové závody se pak nebyl podívat ani jako divák. "Otec chtěl, abych motokros dělal na špičkové úrovni. Nic proti tomu, ale dřina spojená se špičkovým motokrosem se mně nelíbí. Motorku jsem nechal v dílně, ale možná, že to není definitivní a pojedu krajský přebor."
Jezdcova otce přestup nepotěšil. Říká, že synovu motokrosovou výchovu zmeškal v době, kdy vedl závodníky v Dukle. "Věnoval jsem se jiným a na syna jsem tak trochu zapomněl. Ale od motocyklů úplně neodešel. Dělá u mě ve firmě a nemůžu si na něj stěžovat. Připravuje katalogy a dělá další práce, které bych neuměl. Jenže je povahou po matce a s tím nic nenadělám," doplňuje Jiří Churavý starší.
