„Přijde 100 tisíc lidí a vytvoří báječnou atmosféru. Ani u nás v Mostě to není takové, přestože i tam je skvělá,“ říká na adresu legendárního okruhu v Brands Hatch litomyšlský automobilový pilot Martin Doubek, jenž v „nascarech“ soutěží za nizozemskou stáj Hendriks Motorsport. V Euronascar 2 tam teď se svým Fordem Mustang byl třetí a šestý, v Euronascar pro jednou pátý.
V obou kategoriích jste po závodech ve Valencii a Brands Hatch průběžně pátý. Jaký ze startu do sezony panuje dojem?
Ve Valencii se to vyvinulo tak, že ve „dvojkách“ jsme moc nezabodovali, ale ve druhé jízdě Pro jsem byl druhý a dalo to na druhé místo i celkově, takže teď v Brands Hatch přišel propad — trochu zklamání. Chyběly mi body za první závod, který jsem nedokončil. Naproti tomu ve „dvojkách“ jsme se tam posunuli dopředu. Ale na konci sezony se stejně dva nejhorší výsledky škrtají, tak věřím, že je mám za sebou a bude to jen lepší. Ještě je před námi spousta závodů.
Liší se kromě délky a způsobu startování Euronascar Pro a 2 ještě v něčem? Auto je stejné...
Ještě loni platilo, že v Pro startovali piloti, kteří „nascary“ jezdili déle. Letos je to oficiálně rozdělené na zlaté, stříbrné a bronzové jezdce. Zlatí jsou ti, kteří vyhráli šampionát v Euronascar 2 nebo skončili na prvních třech příčkách v Pro. Bronzoví jsou ti noví. Já sice předloni ve „dvojkách“ zvítězil, jenže tehdy to pravidlo nefungovalo, takže jsem mezi stříbrnými.
Změnilo se proti loňsku výrazněji startovní pole?
Jen třeba někdo přešel mezi kategoriemi a taky se vrátilo dost pilotů, kteří loňskou sezonu vynechali, ale soupeřili s námi dřív. Třeba Němec Dauenhauer, můj někdejší parťák z Hendriksu. Přibylo sice pár mladíků, ale z 90 procent závodí stálí jezdci.
Pilot Martin Doubek pózuje před svým Fordem Mustang s malými fanoušky evropských „nascarů“.
Vím, že okruh v Brands Hatch máte rád, ale není to ve srovnání s jinými pro pilota spíš nuda? Zatáček je minimum.
Měří jenom dva kilometry a je na něm unikátní, že ho divák odkudkoli přehlédne celý. Trať je zajímavá, nebezpečná — jsou tam dlouhé rovinky, často naklopené, a ošemetné zatáčky. Hned v první jdete prudce na brzdy ze 220 kilometrů za hodinu. Spousta lidí tam letos vylétla, došlo k několika nehodám. Jeden Ital šel přes střechu a jeho auto bylo na odpis. Tvarem je opravdu jednoduchá, jde o to, nebát se.
V první jízdě v kategorii Pro vás zradila převodovka. Zjistili jste pak přesnou příčinu problému?
Vůbec nevíme, byla nová, z preventivních důvodů jsme ji měnili už ve Valencii. Explodovala uvnitř a pak z toho tekl i olej... Poslali jsme to promotérovi do Francie, ať se na to podívají.
Na konci závodu jste taky netrefili pneumatiky. To si ale můžete skoro hodit mincí, ne?
Je to tak, obzvlášť v Anglii, kde každou chvíli přitáhnou mraky. Věnovali jsme tomu hodinu a půl, leželi jsme u radaru. Nakonec jsem zvolil gumy na mokro, ale ojeté, chtěl jsem v nich vysoké tlaky. Čekal jsem déšť, jenže ten nepřišel, takže se začaly přehřívat. Sám jsem si pak sypal popel na hlavu. Počasí se měnilo každých dvacet minut.
Těšíte se na nejbližší, červencové závody v italské Vallelunze?
V roce 2021 tam byl poslední závod seriálu, takže jsem tam slavil titul ve „dvojkách“, to jsou příjemné vzpomínky. Trať je pěkná, technická. Ale mám obavy z fandů. Po kolizi s domácím Naskou na mě totiž loni pískalo 30 tisíc diváků, tak uvidíme, co se bude dít letos. Přitom to nebyla moje chyba. Jel jsem vnitřkem a volil stopu, a on mě zavřel.
