Několikanásobný evropský šampion v divizi IIIA autokrosových speciálů do 1600 ccm a později úspěšný jezdec divize III do 4000 ccm se letos pustil do divize I tzv. plechových aut.A nebylo to jen nesmělé seznamování.
Jezdec z Lužan, jenž závodí za novopacký autoklub, o víkendu uhájil třetí místo celkového pořadí mistrovství Evropy divize I a hned v premiérové sezoně mezi "plechovými" auty tak získal medaili. "Nesmírně si toho vážíme, protože jsem nečekali, že hned první sezonu v této třídě můžeme jezdit tak nahoře," říká zkušený jezdec.
Ale to, že máte kvalitní auto, jste snad věděli.
To je pravda, ale neměli jsme ho vůbec otestované. A neměli jsme se prakticky s kým poradit, jak ho nastavit, na co si dát pozor. Navíc bylo nové i pro mě, s takovým autem jsem nikdy v autokrosu nezávodil.
Přesto jste jezdil výborně. Kdy vám začalo docházet, že by to vedle výborného testování nemuselo být špatné i výsledkově a že byste se mohl umístit hodně nahoře?
Hodně napověděl už úvodní závod v Portugalsku, kde jsem dojel třetí. Možná ale ještě důležitější bylo poznání, že auto je opravdu rychlé a může konkurovat. I když se třeba objevila porucha, měřené tréninky nás stále řadily do špičky.
V té jste se pohyboval skoro celou sezonu, přestože jste se jako skoro všichni drobným výpadkům nevyhnul. Kdy jste začal věřit, že by to skončit medailovým umístěním v celkovém pořadí?
Člověk po tom pokukoval, ale definitivně to asi přišlo po Maďarsku na konci srpna. Tam už byla naše šance velká a my jsme se začali všemu věnovat ještě víc, ne na sto procent, ale snad na tři sta. Chtěli jsme si medaili udržet.
Jednu chvíli jste ale nebyl daleko dokonce od stříbra...
Chvíli to tak i vypadalo, ale vše zvrátila italská Maggiora, předposlední závod sezony. Konkurenti tehdy jasně tušili, že už jde vážně o medaile a taky to podle toho dopadlo. Rus Kvašnin, který mohl o druhé místo přijít, mě tam dost nechutně sestřelil. Já jsem nedojel a nebodoval jsem, najednou bylo všechno pryč.
Tím se na vás dotáhl Maďar Karai a vy jste o víkendu v posledním závodě sezony musel ve Francii hájit bronz. Jen týden poté, co jste v Itálii rozbil auto, na pro vás neznámé trati a krátce po nepříjemné nemoci. Jak jste to prožíval?
Těžce. Člověk toho měl dost, protože jsme z Itálie museli rychle domů dát auto dohromady. Fungovalo, ale zase přišel ten Kvašnin. Ve druhé jízdě mě sestřelil a já jsem ji nedojel. Třetí jsem proto dokončit musel, protože v opačném případě bych nemohl jet finále. Naštěstí v té třetí rozjížďce jsem nejen dojel, ale ještě jsem pro finále vybojoval první řadu.
V něm jste se potřeboval držet Maďara Karaie, před kterým jste měl jen několikabodový náskok. Nakonec jste dojel těsně za ním.
A mohlo to být i lepší. Odstartoval jsem totiž jako první. Hned v první zatáčce ale na mě najel Kvašnin. Raději jsem ho pustil a pak jsem jel v pohodě druhý. Jenomže asi tři kola před koncem mi po zásahu kamenem přestala fungovat spojka a závod jsem dokončoval bez ní. Poslední dvě kola jsem dojížděl jen s jedničkou a se čtyřkou.
Karai toho ale nevyužil.
Už měl také problémy a jel těsně přede mnou. Ploužili jsme se do cíle, občas na sebe mrkli a oběma bylo jasné, jak to dopadne. Ale nebyli jsme v tom sami. Byl konec dlouhé sezony, na auta to už bylo moc.
Přestože jste několik výpadků měl, první sezonu s novým autem jste absolvoval bez výraznějších poklesů. Jak se vám to podařilo?
Asi hlavně tím, že autokros je hodně o přípravě auta a já kolem sebe mám partu zkušených mechaniků, kteří vědí, co to obnáší. Dokáží odhadnout, čemu se na autě nejvíc věnovat, na kterých věcech záleží. Proto podíl týmu na úspěchu je tím podstatným. A příprava je opravdu náročná. Po každém závodě rozebrat, zkontrolovat vše do posledních detailů, hodně práce. Do toho vám přijde to, že víte, že některý díl je na hraně, ale nejsou peníze na nový. Proto znovu zdůrazňuji jejich velký podíl. Ale nerad bych zapomněl i na podporu rodiny, bez ní by to bylo také mnohem těžší.
První sezonu v nové třídě máte za sebou, co vám kromě medailového úspěchu dala?
Dobrou zkušenost. Hlavně v tom, že na přední příčky je třeba jezdit dobře hned od začátku šampionátu. Také jsem se přesvědčil, že tato kategorie je hodně o ranách a strkání a ne vždy je to férové. Třeba právě Kvašnin. V Lotyšsku jsem mu pomohl k vítězství tím, že jsem neprotestoval, i když mě předjel na žlutou vlajku a vyhrál tam. A on mě v Itálii nekompromisně sestřelí. Člověk asi bude muset být tvrdší.
