Před rokem jeho kamion trefil italského fanouška, jenž fotil přímo za dunou a tři hodiny po nehodě zemřel na infarkt. „Cítil jsem, že mám pokračovat dál,“ rozpovídal se.
Kdy jste si řekl, že do toho znovu půjdete?
Před třemi měsíci, protože jsem čekal i na rozuzlení ze strany organizace. Chtěl jsem jasně vědět, že je vše uzavřeno, že můžeme znovu vstoupit do země. Předtím jsme neměli jistotu v ničem. Prošli jsme si nesmyslným kolečkem, kdy jsme museli inscenovat něco, co jsme nezažili a neviděli. Z toho incidentu byly jen dva záběry z kabiny a vnějšku auta. Vysvětlit tamním lidem, že je všechno na videu a my nic dalšího nevíme, bylo dost složité.
Jak to celé probíhalo?
Byl jsem v té chvíli ještě v závodním módu, věřil jsem, že další den zase jedu, protože jsem první s půlhodinovým náskokem. Místo toho jsme skončili ve vazebním procesu. Nebylo jisté, že můžeme opustit zemi, natož v závodě pokračovat. V noci mě vytáhli z postele a řekli tu jobovku...
V lobby motelu jsme si sedli, úplně hotoví, do bufetu. Já neměl chuť ani náladu jíst. A ti Italové seděli vedle nás! Přišli za mnou...
