Když po boku Jiřího Rašky, olympijského vítěze ze středního můstku v Grenoblu, křtil plzeňský ležák pro Vancouver, říkal: Rád bych jím zapil olympijské zlato.
Jenže výsledky nejlepšího skokana loňské sezony v úvodních dvou závodech Světového poháru zatím moc optimismu nevyvolávají. Zahajovací start v Kuusamu: 23. místo. Lillehammer: Nepostoupil do druhého kola.
"Nemá cenu házet flintu do žita," mrkal. "Byly to dva můstky, které mi vyloženě nesedí. V Norsku jsem v životě nebodoval, v Kuusamu zase hrálo roli počasí, hodně foukalo. Teď nás čeká Engelberg, snad mě tam výsledky povzbudí psychicky a už budu jenom stoupat."
Možná jde jen o masku, možná to tak opravdu je. Koudelka ale tvrdí, že dosavadní výkony na jeho závodnickou mysl nijak nepůsobí.
"Kdybych takové výsledky zaskákal na nějakém oblíbeném můstku, tak by mi to v hlavě vrtalo," přiznal. "Takhle ale žádná újma nenastala."
V létě Koudelka zapracoval na letové fázi, kde ho svírala křeč. A cítil se v pohodě.
"V tréninku bylo všechno ideální, jak mělo být - byl jsem krásně uvolněný," popisoval. ""Pak jsem přijel na první závody a všechno se změnilo, jako když luskne prsty. Doufám, že smůlu už jsem si vybral."