O veletoči v názoru FIS na hodnocení v jednotlivých etapách se česká výprava dozvěděla přibližně v půl osmé večer.
"Byl jsem hodně z toho rozhodnutí rozhozený. Dozvěděl jsem se to uprostřed porady, beze slova jsem se zvedl a šel jsem balit věci," přiznal Lukáš Bauer na tiskové konferenci po jeho dalším triumfu v Novém Městě.
Po dalším vítězství jste ale rád, že jste zůstal. Nebo ne?
Ještě během dnešního dopoledne jsem chtěl odjet, ale včera jsem se s Mírou Petráskem dohodl, že pojedu dál. Sám před sebou bych byl morální vítěz, kdybych řekl že s tímhle nesouhlasím a jel bych domů. Na druhou stranu bych hodně ztratil po sportovní stránce. A navíc by tím přišla vniveč práce celého servisního týmu, který pracuje snad ještě víc, než závodníci a odvádějí cennou černou práci, kterou nikdo moc nevidí. To bylo to, proč jsem zůstal.
Při odjezdu byste také přišel o možnost vyhrát všechno. Čtyři sta bodů i balík peněz.
To je diskutabilní. Teď máme za sebou pátou etapu a už podruhé se pravidla měnila. Jsem toho názoru, že nelze věřit ničemu. Když to přeženu, nyní vidí, že vedu o dvě minuty, tak udělají bonifikaci pro sprintery dvě minuty a ne jednu...
Domníváte se, že ty změny jsou namířeny proti vám, dosavadnímu suverénovi Tour?
Nemyslím si, že by to bylo namířené proti mé osobě. Ale jste tady sportovní novináři. Co si vy představujete pod pojmem vítěz? Pro mě je to ten, který přijede první do cíle. Vždycky, když byla stíhačka nebo podobné závody, tak i když byl handicap start, kdo dojel první do cíle, byl vítěz. Tady to najednou tak není.
Mluvil jste o druhé změně. Ta pravidla jsou hodně nepřehledná, co se měnilo poprvé?
Po prvním handicapu jsme dostali informaci, že první tři v cíli dostanou peníze a body dostanou závodníci s nejrychlejším časem. Už to mi přišlo hodně zvláštní, ale říkal jsem si - buď v klidu, neřeš to. Včera po mém třetím vyhraném závodě, nebo alespoň jsem si myslel, že třetím, mě tady na stadionu oslavovali jako vítěze, šel jsem na stupně vítězů, byl jsem na tiskovce a v půl osmé jsem zjistil, že jsem třináctý a nemám peníze ani body.
Jak jste se uklidňoval a připravoval na další závod?
Dlouho jsem debatoval s trenérem Petráskem. Samozřejmě, když hovoří dva, mívá každý jiný názor a těžko se dochází k nějaké shodě. Ale alespoň se to vyventilovalo. Pak jsem byl na hodně dlouhé procházce s hodně dlouhým telefonátem a před závodem jsem samozřejmě nevypustil grog u servismanů.
Komu jste telefonoval?
Rodině.
Do rozhovoru vstupuje vedle Bauera sedící kouč Miroslav Petrásek: "Co by dělal doma? Řekl, že přijede sedmého a teď chce přijet dřív? To se přece nedělá," říká s potutelným úsměvem
A jak se vám ve vašem psychickém rozpoložení jelo?
Do poslední chvíle jsem měl problémy s tím, že jsem musel být v klidu, nepřemýšlet nad tím. Dopoledne se mi ale stejně ještě dvakrát nával chuti odjet vrátil. Od prvních kroků po startu jsem však věděl, že chci vyhrát a udělám pro to všechno.
Dnešní výhra je tou nejlepší odpovědí...
...to uvidíme dneska večer, jestli mi neřeknou, že jsem skončil třeba dvacátý.
Pokud to tak ale zůstane, máte v Tour více jak dvouminutový náskok. To je i před neoblíbeným sprintem dobrá pozice.
Už před Prahou jsem říkal, že je to tam pro mě hodně špatný typ závodu. V Asiagu by ten sprint měl být profilově výrazně náročnější, takže bych tam mohl případně i být do třicátého místa v kvalifikaci. Že bych mohl mít po klasice takovýhle náskok jsem opravdu netušil, ale bylo jasně vidět, že moji největší soupeři po včerejší stíhačce, kdy mě výrazně stáhli, dneska měli špatný den.
Neuvažujete o tom třeba sprint jen tak "vyklusat" a ušetřit síly na závěrečné závody?
V mém podání je sprint stejně jenom takový krátký intenzivní trénink.
Rozhovor zakončuje opět Miroslav Petrásek: "Ten náskok je luxusní. Už po druhém závodě, když to bylo nějakých čtyřicet sedm vteřin, jsme říkali, že ten náskok je vynikající. A i když Lukáš není sprinter, dvě minuty by ztratit neměl. A na klasické dvacítce by se měl určitě pohybovat na čele závodu. Takže já jsem optimistický a věřím, že bude na tom kopci první."
