Reprezentantka Eva Nývltová zatím v Liberci líčila, jak po Tour tři dny nemohla vstát z postele. "Ale stejně nakonec vstala, ne? Tak co," usmál se Bauer.
Byl jste na tom podobně?
Pro mě byla Tour náročnější než jindy tím, že jsem v každém distančním závodě musel útočit a pokoušet se o zázraky. Ale úspěch v poslední etapě mě psychicky nakopl. Přijel jsem potom v noci domů a ani jsem nebyl extrémně unavený. Dokonce jsem plánoval, že odpoledne půjdu s dětmi na sjezdovky. Ale začalo blbé počasí, nešli jsme – a já byl docela rád, protože únava už se začínala hlásit.
Jak dlouho jste pak nic nedělal?
Tři dny. Na tři dny pauzy má tělo po Tour nárok. Potom se zase chce pohybovat. Paradoxně tu únavu víc vyplavím, když se jdu projít nebo lehce proběhnout. Až o víkendu jsem měl chuť vyběhnout nějaký kopec rychleji. Asi proto, že hlava mi připomněla: Za týden závodíš v Otepää. Navíc vím, že po Otepää jedeme na soustředění do výšky 3 000 metrů, kde se toho po fyzické stránce dá dělat málo. Tam čas na odpočinek zase bude.
Neměl jste při televizním přenosu z Liberce cukání zazávodit si? Vesecký okruh je zvlněný a týmový sprint vám tam mohl sedět.
Ne. Spíš jsem měl takové to cukání, že jsem si říkal třeba: Tak a teď nastoupí Hattestad. Bral jsem to ale tak, že práce mi skončila před týdnem na Tour, že jsem vyzávoděný a potřebuju oddech, abych opět získal chuť vymačkat se a "zvracet" v dalších závodech.
Co cítíte po Tour nejvíc?
Nic konkrétního. Jde o celkovou únavu. Při prvním tréninku po návratu se mi chtělo jet vyloženě v klidu, jako na dovolené, vypnout a pokochat se hezkým počasím. Dokonce jsem netradičně zařadil i delší výklus po svých. Sebral jsem se a běžel z Božáku po silnici pryč.
I vaše hlava dostala na Tour zabrat, ne? Dává vám to najevo?
Ta bolela spíš během Tour – z toho, že deset dní musím být úplně koncentrovaný, počítat odstupy, reagovat na trati na každou maličkost, přesvědčovat se, že ještě nic není ztracené, přemýšlet, co říct novinářům, co týmu, jak vysvětlit, že lyže nebyly super, nebo jak podpořit náladu v buňce. Na Tour pořád musíte hrát určitou hru.
Užíval jste si pak, že aspoň chvíli přemýšlet nemusíte?
Pár dnů jsem dělal jen to, co se mi zrovna chce. Při Tour totiž pořád něco musím. Po etapě bych tam nejradši vlezl do postele, vypnul a řekl ostatním: Nechte mě být, chci se vyspat z únavy. Ale to tam nejde, stejně se musím jít protáhnout a proběhnout před večeří.
Teď vás v sobotu čeká klasická patnáctka v Otepää, kde jste třikrát po sobě vyhrál. Je to pro vás výzva, nebo spíš závaží?
Spousta lidí očekává, že bych mohl vyhrát počtvrté, ale do této pozice se nechci vmanévrovat. Splnil jsem první cíl sezony – být do tří na Tour. Druhým cílem je jednoznačně medaile z mistrovství světa. Neměl jsem letos dobrý pocit ze své klasiky, tak si ho chci v Otepää vylepšit. A pokud budu do pětky, bude to super.
