Podobně jako ostatní králové a královny zimy i Rakušan Stefan Kraft přišel o bezprostřední radost z vítězství ve Světovém poháru. Nemohl si užít závěrečný let sezony, neslyšel žádné vyvolávání svého jména fanoušky.
Kraft ležel na hotelovém pokoji v norském Trondheimu a psychicky se připravoval na jeden z posledních závodů skokanského seriálu. Když v tom do místnosti vtrhli jeho týmoví kolegové. „Jsi vítěz,“ volali.
Lyžařská federace FIS právě vydala jasné rozhodnutí: Vzhledem k šířícímu se koronaviru se závěrečné dvě kola Světového poháru ruší, šampionát v letech ve slovinské Planici se o rok odkládá. Sezona je u konce.
Die Kugeln sind gesund und sicher zu Hause angekommen, ich hoffe ihr auch Danke für eure tolle Unterstützung in der Saison 2019/20 !!! legendary @jfkfeichter
#thankyou #bestsupport #bestfans #safeathome #stayhealthy
„Je to trochu zvláštní, vyhrát Svěťák takhle. Takové bez emocí,“ vykládal bezprostředně poté, co se o triumfu dozvěděl. „Bylo by hezké, absolvovat závěrečný ceremoniál. Myslím, že bychom si ho všichni zasloužili.“
Místo velkých ovací odletěl domů do Rakouska. Velký křišťálový glóbus pak převzal v Bischofshofenu. Při Turné čtyř můstků se zde na tribunách mačkají tisíce lidí, když Kraft přebíral trofej, v areálu jich bylo pět – on, tiskový mluvčí, agenturní zaměstnanec a dva fotografové.
„Situace ohledně koronaviru je vážná. Musíme se držet toho, co říká vláda,“ uvedl v rozhovoru pro Salzburg24. „Vím, že jsem vyhrál, jsem opravdu šťastný, ale vzhledem k okolnostem nepotřebuju velkou oslavu.“
I když by si ji zasloužil.
Prožil fantastickou sezonu. „Všechno fungovalo tak, jak jsem chtěl,“ říká. Celkem patnáctkrát se umístil na stupních vítězů, z toho pětkrát vyhrál.
V hodnocení seriálu byl jasně na prvním místě, největší souboje sváděl s Němcem Karlem Geigerem, ale i ten na něj ztrácel po 27 závodech 140 bodů. Nebylo tak otázkou, jestli si zajistí velký glóbus, ale spíše kdy.
Že ho bude mít doma takhle brzy, ale nečekal ani on.
PRVNÍ. Stefan Kraft se v roce 2017 raduje z vítězství ve Světovém poháru
Kraft se zapsal do společnosti skokanských velikánů. Ve Světovém poháru triumfoval už podruhé. To se z Rakušanů dosud povedlo jen Arminu Koglerovi, Thomasi Morgensternovi, Gregoru Schlierenzauerovi a Andreasi Goldbergerovi.
„Je neuvěřitelné, že jsem to dokázal zopakovat. Je to něco velkého,“ popisoval. Je to cena za celoroční práci. Za trofejemi stojí všechny ty vzestupy a pády, stejně jako příjemné a nepříjemné okamžiky.“
Zná spíše ty příjemné.
Jen pohleďte na jeho sbírku trofejí: mimo dvou velkých křišťálových glóbu má i 9 medailí ze světových šampionátů, z toho dvě zlaté. Jedenadvacetkrát vyhrál závod SP, je celkovým vítězem Turné čtyř můstků…
A nejen to, je také skokanem, který se může pyšnit oficiálním rekordem za nejdelší skok historie. V roce 2017 jako první muž pokořil v norském Vikersundu 253metrovou hranici.
On these days i‘m really happy to be at home safe and healthy Enjoy „Kasnockn“ and some couchpotato days
#austrianfood #relax #stayhealthy #takecare
„To byl můj dětský sen, vždy jsem chtěl být ten, kdo skočí nejdál. Skutečnost, že se mi toho opravdu podařilo dosáhnout, je prostě neuvěřitelná,“ vyprávěl pro magazín Discover Germany.
Pro podobné úspěchy měl skvělé předpoklady.
Se skákáním začal v deseti letech. Předtím hrál fotbal, chtěl se jednou dostat do sestavy svého milovaného Bayernu Mnichov, jenže když ho kamarád přivedl na skokanský trénink, ihned se mu to zalíbilo.
„Fascinoval mně pocit během letu,“ vyprávěl. „A jsem jím posedlý dodnes.“
„Miluju, když sedíte na startovní lavici. Pod vámi jsou fanoušci, ale vy se soustředíte jen na sebe, v hlavě máte jen jednu dvě nejdůležitější věci. Pak se rozjedete, odrazíte… A už nemyslíte na nic, jen si užíváte ten úžasný pocit letu,“ říkal.
Samozřejmě, že talent není vše. Klíčem k úspěchu je i tvrdá dřina, stovky a stovky absolvovaných cvičných skoků. Další věcí je i psychická pohoda. „Pracuji na ní. Můj cíl je vždy stejný – být takový jaký jsem,“ líčil.
Miluje adrenalin. Jezdí na kole, chodí po horách, vyzkoušel si bungee jumping a paragliding. „Nic pro mě není bláznivé,“ řekl. Postupem času ale také více vyhledává klid. „Prostě si někdy doma jen sednu a užívám si ticho.“
Navzdory světovým triumfům má před sebou dostatek cílů. Třeba dosáhnout toho, co se mu na olympijských hrách v Pchjongčchangu nepodařilo – získat pod pěti kruhy medaili.
„Vždycky budu mít motivaci. Budou další Světové poháry, další mistrovství. A třeba právě s olympiádou mám nevyřízené účty,“ směje se.
