Proto byli Švédové a Švédky tolik vidět. V ideálním světě by v takové chvíli vládla v týmu maximální spokojenost. Pohoda a klid na další práci. Jenže je to úplně naopak.
„Nevím, jestli nebudu muset s lyžováním skončit kvůli financím,“ říká otevřeně Calle Halfvarsson pro švédský list Aftonbladet. „Nehraju NHL ani Premier League a na běžkách si fakt nevydělám. Víc peněz dostanu, když se půjdu zeptat po práci tady do pizzerie.“
Hodně ostrá slova, ale pochopitelná. Švédská hvězda musí v 34 letech začít myslet na zadní vrátka. Touží založit rodinu, chce mít na účtu určitou jistotu, což mu mzda za lyžování nepřináší.
Hvězdou na běžkách díky atletice. Jak Švédka překonala i hádku se servismany |
On i jeho kolegové a kolegyně aktuálně dostávají základní mzdu 200 tisíc švédských korun ročně – asi 400 tisíc českých korun, tedy kolem 33 tisíc za měsíc. V o dost dražší a finančně náročnější zemi, jakou Švédsko je, skutečně nic moc.
Zvlášť, když vezmeme v potaz, že průměrný švédský plat činí 440 tisíc švédských korun. „Přijde mi neuvěřitelné, jak jsme podhodnocení, že nemáme ani polovinu průměrné mzdy. Vždyť my švédské lyžování táhneme. Minimálně ti, kteří jsou v A-týmu, by na průměr dosáhnout měli. Takhle mi lyžování nedává smysl,“ uvedl.
On sám přitom netrpí až tak, jak popisuje. Na prize money ve Světovém poháru v sezoně vydělal přibližně milion a půl českých korun. Jenže Halfvarsson je také sedmým mužem celkového pořadí.
Jeho méně úspěšní reprezentační kolegové jsou na tom o dost hůř. A často se skutečně i s odměnami za závody na průměrnou švédskou mzdu nedostanou. „Proto se i já sám sebe ptám, jestli si můžu dovolit ještě závodit. Vždyť ani já pořádně do budoucna nic moc nenašetřím. Pokud se to nezlepší, ohlédnu se po jiných možnostech,“ má jasno Švéd.
Vítězka hodnocení sprintu Švédka Maja Dahlqvistová po závodu Světového poháru v Lahti, kde doběhla čtvrtá.
Některé prémie za tamní závody vypadají vskutku směšně. Poznala to třeba nejlepší sprinterka sezony Maja Dahlqvistová. Za bronz ve sprintu dvojic na národním šampionátu dostala šek na 250 švédských korun. Za to si ve Švédsku koupí sotva jedno jídlo. Navíc, celou částku musela utratit v železářské firmě, která šampionát sponzorovala.
„Ponižující, špatný vtip. To jsem měla stát na pódiu s šekem tak dlouhým, že mi sahal až ke kolenům, když na něm bylo 250 korun? Hloupé, trapné,“ řekla dvojnásobná mistryně světa. „Mám pocit, že když mi bylo čtrnáct, dostávala jsem větší odměny než teď.“
Škodolibou radost ze švédské mizérie mají i Rusové. Dahlqvistové se vysmála třeba olympijská šampionka Veronika Stěpanovová. „Vítězové si na švédském mistrovství vydělali 1 000 švédských korun. Podržte se, 7 500 rublů – navíc ve formě voucheru do železářství. Aspoň je vidět, kde je opravdové centrum běžeckého lyžování,“ napsala na Telegram.
I proto chtějí Švédky i Švédové vylepšit reprezentační smlouvu. Členové elitního výběru by si přáli zvýšení platu alespoň na 400 tisíc švédských korun.
Svaz si je ekonomické reality svých reprezentantů podle manažera Anderse Byströma vědom, zároveň ale přiznává, že na dvojnásobné navýšení mzdy prostě chybějí prostředky.
„Tolik peněz nemáme, jednotlivé kluby taky ne. Bylo by smutné, kdyby kvůli tomu Calle skončil, ale nemyslím, že se to stane. Je to velká osobnost našeho lyžování. Věřím, že se domluvíme,“ uvedl Byström.
Aby víra nebyla málo.
