Nádherný klid, žádní turisté, otevřeno měla jediná taverna. Na koupání v moři to ještě nebylo, první dva dny dokonce tak fučelo, že jsem musel koupit do našeho apartmánu elektrická kamínka.
Já nevydržím jenom sedět, trošku jsem taky pracoval a dával si dohromady záležitosti okolo našeho Akrobat parku ve Štítech.
Nedávno se mě někdo zeptal, jakou jsem četl naposledy knihu. A já si nemohl vzpomenout! Teď jsem to napravil. Přelouskal jsem Kleopatru. Ale Elen to zvládla třikrát rychleji než já a smála se mi. Říkám jí: Já to zase víc prožívám.
Teď mě čekají dva týdny rehabilitace. Žádné bahno v lázních, to mě fakt nebaví. Budu chodit v Praze na Duklu do vířivky, do bazénku. Těší se i trenér Pavel Landa, pustí ho tam totiž jenom se mnou...
Svěřím se i do rukou fyzioterapeuta Ládi Brejchy. Určitě mě porovná. Ale musím to zaklepat - všechno mi drží, i záda. Na konec kariéry vůbec nemyslím, pořád mě to baví a tělo mi to dovolí.
Jenom nevím, co s těmi bolavými holeněmi! Poslední tři skoky v Pragelatu už jsem málem nevydržel.
Hlavně teď zůstat bez lyžáků, neexistuje jiný recept. Pořídím si ale jedny měkčí boty navíc, abych je mohl při závodech střídat. V sezoně masážím moc nedám. Cítím se po nich jinak, rozhazují mi pohybovou koordinaci ve vzduchu. Jako kompenzaci ke skokům raději volím tenis.
Stejně to mám s posilováním. Na fyzičce zapracuju teď, asi měsíc. Trénuju hlavně dynamiku, na atletickém hřišti. K tomu lehce vytrvalost, nejraději na kole. Ale funkční testy si nedělám, nesnáším je - a asi ani nepotřebuju.
Na první skoky z můstku do vody se chystám začátkem května.
